Takového velikána herního nebe, jakým je Mario, netřeba nikomu dlouze představovat. Tento chlapík se rozšířil snad na všechny existující platformy včetně pc, různých konzolí, gameboyů a mnoha dalších. Proto se nelze divit, že dnes se nám tu představí v remaku nazvaném Super Mario: Final, a to v nové podobě s novými dobrodružstvími a kopou legrace.
Když jsem poprvé viděl screenshoty ze hry, celkem se mi líbily. Konečně to vypadalo, že někdo dokázal udělat pořádný remake Maria, jenž by strčil do kapsy všechny své konkurenty. Ale oslavy se nekonají a nebude to až tak horké…
První, co vás na novém Mariovi upoutá, je grafika. Ta vypadá z obrázků, jež jsou okolo pěkně, leč úplně něco jiného je, když ji vidíte „v akci“. Neříkám, že je příšerná to ne, ale její technické provedení za moc nestojí – asi největší kámen úrazu je, že textury na sebe v některých místech nenavazují! Tomu se mi ani nechce věřit. Buď si toho autor nevšiml, v což pochybuji, nebo si s tím nechtěl dávat (zbytečnou?) práci. To ví jen on sám a my se to nedozvíme.
No, ale hra není jen o grafice, říkáte si. Máte pravdu. Nesmím opomenout hratelnost. Ta je celkem na úrovni, ale zpočátku mi dělalo problémy si zvyknout, že postavička je moc citlivá na stisk kláves, jimiž se ovládá. A proto často dochází k tomu, že podržíte-li prst na klávese o setinu sekundy déle, je s vámi ámen, a tak se může stát, že přeskočení tří kamenů, které vás dělí od konce levelu, bude zábava (nebo trápení?:o) na pět minut, protože skočíte-li vedle, musíte si projít celý level hezky od začátku. Ostatně to je také problém, že hru nejde ukládat – pokaždé, když si ji chcete tedy zahrát a dostat se dál, než minule, musíte překonat všechny kola, ve kterých jste už byli. Sice existuje v menu položka „password“, ale její fungování a princip mi není znám, poněvadž po dobu hry nikde žádné slovo nezískáte, a tak se můžeme je domnívat na co slouží.
Celá hra je členěna do jednotlivých levelů, jejich počet mi však není znám. Ale bude to číslo poměrně vysoké, tipoval bych to tak na deset až dvacet. Já se zatím dostal jen do devátého a zhola to ještě nevypadalo, že by hra měla končit. V každé úrovni máte za úkol dostat se na její konec, který je označen praporkem. Cestu vám znepříjemňuje mnoho nástrah a nepřátel. Ti jsou spíše vymyšlení, než aby měli nějaký reálný vzor – jsou to různé obludy, monstra, sem tam i obyčejní ptáci. Stereotyp se ani nekoná, poněvadž některé levely jsou čistě o zabití monstra rozkládajícího se na celou obrazovku.
Co říci závěrem? Překonáte-li úvodní potíže a zvyknete si na velkou citlivost kláves, čeká vás celkem zajímavá hra s prima hratelností, bezva hudbou, ale pokulhávající grafikou.
Download (600 kB) zde; VypalCD zde.