Samozřejmě jsme v redakci na naši novou členku, jedinou zástupkyni něžného pohlaví, patřičně hodní. Dokonce tak, že jsme jí dali vstupenku na Invex. Pochopitelně ale nic není zadarmo a donutili jsme ji, aby se jednak po celou svou túru prvním Invexem v jejím životě nechala fotit a především: aby napsala reportáž. Tady ji máte!
Kapitoly článku:
6.10. 2003
Můj milý deníčku,
kolegové z redakce na mě jsou tak hodní, že mě s sebou vezmou na Invex. A co víc, dokonce budu mít svou VLASTNÍ akreditační kartu! Bude to poprvé...doufám, že to nebude moc bolet...ale i tak se strašně těším! Zítra napíšu určitě víc. Teď jsem tak nervózní, že nenacházím slova.
7. 10. 2003
Moje první novinářská průkazka = můj první Invex * V press centru: pracovat se musí
Tak jsem tam byla! A vůbec to nebolelo! Naopak, bylo to taaaaaaak krásné, že bych chtěla ještě! Všechno začalo už při vstupu...na výstaviště, ty čuně:-) Musela jsem ukázat svou kartu a pocit, že opravdu patřím mezi všechny ty novináře, mi dal kousíček povyrůst (ale ne o moc). Od vchodu jsme zamířili do pavilonu V, kde sedí jeden ze stánků vydavatelství našeho Doupátka. Chtěla jsem si koupit DVDčko, na kterém se kluci tak nadřeli, abych jim trošku zvedla výnos, ale jaké bylo mé zklamání (nebo radost?) – vše bylo už dávno prodané. Venku pršelo a dostat studenou sprchu i uvnitř nebylo zrovna příjemné. Ale na druhou stranu je dobře, že se prodalo...byla to odměna za odvedenou práci (ne moji:-)). Napadlo mě, že bych si mohla spravit náladu pivečkem, které se u našeho stánku čepovalo zdarma, ale nesetkalo se to s příznivou odezvou. No nic, popojedem!
A platí to i pro pana šéfredaktora * No tak mám hlad, no!
Naším „hlavním stanem“ bylo Zetko, neboli pavilon Z. Vstoupit do něj znamenalo vstoupit do jiného světa. Už vím, jak bylo Alence v Říši divů. O Americe se říká, že je to země neomezených možností. Asi na tom něco bude, ale musím říct, že oproti tomu, co člověk nalezne za dveřmi tohoto pavilonu, je to úplné nic. Každých pět minut jsem mohla prožít v jiném světě, čase, s jinými lidmi (někdy). Tomu já říkám neomezené možnosti! Nevěděla jsem, kam se vrtnout, co první „ochutnat“ a tak jsem to vzala pěkně od začátku.
DVD Doupě už dnes vyprodali * Aktuální ceny různých balení PlayStation 2
Halo znám už z redakce, ale tady jsem si ho poprvé osahala. Ťapala jsem po vesmírné lodi a snažila se pomoci svým souputníkům zničit mimozemšťany, kteří tam přidrzle nalezli Bůh ví odkud. Chtěla jsem vyzkoušet, jestli se vůbec trefím. Ale ať jsem se motala doleva, doprava, nikde žádná obluda...zato tam byl jeden člen mé jednotky...tak jsem to zkusila...a trefila jsem se! Nebyl z toho dvakrát rád:-) Hmmm, neměl tam chodit...chabá výmluva, ale mně stačí.
Mimozemšťany v Halo jsem nenašla, tak jsem střílela do vlastních řad
Střílení jsem si vyzkoušela a nastal čas jít o dům (stojan) dál. Do oka mi na první pohled padl Silent Hill 3. Jedničku jsem prošla jako svou úplně první hru – určitě si to pamatuješ, psala jsem ti...do tebe...o tom. Je to moje srdeční záležitost, ani mě nemuseli přemlouvat. Až mi běhal mráz po zádech. Raději jsem ale neokouněla moc dlouho, protože setkání s Jamesem, Mary a obludami ze dvojky mě teprve čeká, tak nač si prozrazovat děj tolik dopředu. Všechno se má dělat popořadě.
Grafika poněkud zadrhávala, dokud si šéfredaktor nepohrál s nastavením
Průvodce, dohazovače krmě pro mou hráčsky panenskou duši a ochránce mi dělali dva kolegové. Kamil Gric, milý, nestydím se říct roztomilý, kluk a - představ si deníčku - samotný boss nejvyšší, Martin Zavřel. Oba mi ukazovali, co která hra umí a já jen s otevřenou pusou zírala, že se DÁ s postavou ve hře chodit plynule, aniž by narážela do zdi a potvora se DÁ zabít jednou ranou, bez efektní - nicméně zbytečné - totální destrukce okolí.
Od kolika let že je ten Silent Hill 3? * XIII, oživlý komiks stál za pohled (hrát nešlo, bylo obsazeno:-))
Koukala jsem Kamilovi pod ruce, když hrál Prince of Persia. Nevěřil bys, že ta postava dokázala skákat ze sloupu na sloup, hravě vyšplhat po stěně nebo ji dokonce přeběhnout. No, Darwin asi věděl co říká, když tvrdil, že jsme z opice.
Vyrušení ze hry se trestá! * Vzpomínka na Eye Toy a moji první recenzi
Progamers - nasadit čelist zpátky nebylo jednoduché * Seznamte se s nGage