The Bouncer – premiéra Squaresoftu na PS2

Multiplayer: ano
Paměťová karta: ano, minimálně 75 kB
Podporuje: Multitap
Analogové ovládání: všechna tlačítka
Vibrace: ano
Výrobce: Squaresoft
Distributor: Sony Computer Entertainment Europe
Homepage: www.scee.com/thebouncer

Squaresoft je společnost zodpovědná za technicky nejúžasnější hry pro starý PlayStation. Jejich první výtvor pro PS2 byl tedy sledován s pochopitelným zájmem, mimo jiné také díky senzační atmosféře, kterou kolem něj Square vytvořili (jako okolo každé svojí hry). Povedlo se jim dodržet vysokou laťku kvality nasazenou jejich předchozími tituly?

Každému pravověrnému konzolovému hráči se svírá srdce při pomyšlení na kombinaci těchto dvou jmen. Společnost Squaresoft přinesla majitelům PlayStation vizuálně a technicky největší poklad, kterým mohli své šedé miláčky nakrmit. Série Final Fantasy s obrovskou hloubkou a hratelností, fantastickou výpravou a dokonalým propracováním všech zbývajících aspektů hry je dodnes nejžádanějším a nejoblíbenějším pojmem ve světě PS. Squaresoft vůbec vždy přistupoval k tvorbě her poněkud citlivěji. Jejich sliby, týkající se využití potenciálu PS2 patřily k těm hlavním reklamním tahákům v době, kdy se nová konzole blížila na trh. Square slibovali, že podle různě intenzivního tisku analogových tlačítek budou postavy reagovat mimikou a chováním. Mimiku vytvořenou Emotion Engine předvedli Square ve svých technických ukázkách před launchem PS2 s takovým ohlasem, že není nic zvláštního na „hype“ očekávání, spojeném s příchodem prvního kousku „made in Square“ na PS2. Zvlášť proto, že jedna z technických ukázek při představování PS2 zobrazovala náplň připravované hry – několik postav se rvalo v restauraci, přičemž všechny pohyby byly dokonale propracované a zapadaly do ničeného, velmi interaktivního prostředí bitvy.

Druhou slibnou skutečností byla účast Tetsuy Nomury na tvorbě nové hry, jelikož tento geniální malíř a designér je pro nás Evropany zřejmě nejpřijatelnějším z dvorních umělců Square. Jeho díla zahrnují například Final Fantasy VIII a Parasite Eve 2. The Bouncer (dále jen TB) měl všechny předpoklady k tomu, aby nastolil vládu Square i na nové platformě – zajímavý scénář (samozřejmost pro hry této společnosti), bezprecedentní grafika a oči-rvoucí design. Mohlo to vůbec dopadnout jinak, než dobře? Soudě podle mnoha recenzí kupodivu ano.

Dog Street je jedna z těch divočejších ulic ve městě. Bar jménem Fate řeší divokost svého působiště odpovídajícími prostředky. Jde o trojici „mlátiček“, dobře stavěných a ještě lépe trénovaných pouličních bojovníků, kteří střeží klid slušných hostů a zákazníků v baru. Nejmladší z nich, Sion, našel nedávno na ulici opuštěné děvče jménem Dominique a rozhodl se, že se jí ujme. Nedlouho poté, co mezi nimi začal klíčit pevnější vztah, byl bar přepaden speciálními jednotkami megakorporace Mikado a Dominique unesena. Začíná tedy cesta za její záchranou, na které trojice hlavních hrdinů odhalí neuvěřitelná tajemství, týkající se zachraňované dívky, společnosti Mikado i minulosti každého z nich.

Příběh je vyprávěn kombinací animovaných sekvencí a animací v engine hry (které jsou jen ztěží k rozeznání, navzdory extrémní technické kvalitě animací). Těch si užijete mnohem víc, než samotného hraní, tvoří asi tak 45 minut z hodiny a půl, kterou vám zabere projití hlavního příběhu hry. Ten postupně pokračuje napříč městem do obrovského mrakodrapu společnosti Mikado a posléze se podíváte i do vesmíru, na vojenský satelit obíhající po oběžné dráze Země.

Jak jste už asi pochopili z předchozího odstavce, jednou z hlavních slabin hry je krátkost. Projití hlavního příběhu hry za hodinu a půl zní skutečně strašidelně, ale mohu vás mírně uklidnit, že hra je dostatečně jiná, když hrajete za každou ze tří postav. Každá postava sleduje jiný cíl a odhalí vám vlastní minulost, která bývá zajímavá a kvalitně propletená s hlavní dějovou linií. Také musíte vzít v potaz skutečnost, že při hře více hráčů proti sobě je TB zábavou téměř nekonečnou (nebýt toho, že Tekken nabízí mnohem více pohybů a postav). Jenže hlavní příběh hry není možné hrát ve dvou, což považuji za dokonale zbytečnou a neodpustitelnou chybu. To se nám ty zápory pěkně nahromadily. Hra je krátká, pohybů je málo (asi třicet na každou postavu – včetně speciálních útoků) a to nejlepší na ní – příběh – si nemůžete užít se spoluhráčem. Prostředí interaktivní není, můžete tedy mlátit jen do nepřátel. Zřejmě vám tedy začínají být zřejmější ty záporné recenze mých kolegů. Jenže na rozdíl od nich já si nemyslím, že by TB byl úplný propadák.

Nebýt toho všeho hype a uspěchanosti, s jakou TB vtrhnul na scénu, mohlo jeho hodnocení vypadat docela jinak. Pořád je to kvalitní mlátička ve stylu starých klasik, jako byla Streets Of Rage nebo Final Fight. Jako taková je to adrenalin povzbuzující zábava, u které se člověk báječně odreaguje a během několika minut se do ní natolik ponoří, že nedokáže s hraním přestat. Navíc vizuální stránka věci je velmi přitažlivá, postavy jsou báječně rozanimované a některé chvaty (zvlášť ty speciální) jsou opravdovým pamlskem pro oči. Příběh není nic moc, ale jeho výprava vás donutí sledovat všechny ty animace bez odesílání a navíc je tu RPG prvek, který umožňuje po každé dokončené části hry vylepšit za získané body sílu, životnost nebo obranyschopnost vaší postavy, případně jí můžete „koupit“ nový speciální pohyb. Vaše postavy se ukládají donekonečna, až je máte vypilovány na takovou úroveň, že jsou jako bohové – jenže zároveň s jejich vlastnostmi se zlepšují i protivníci, takže hra je stejně zábavná a náročná při prvním hraní jako při dvacátém, kdy už máte všechny tři postavy vybavené desítkami vylepšení. A různý stisk analogových tlačítek vyvolává různé pohyby.

Nedovedu si představit člověka, který by se při hraní TB nebavil. Je to vizuálně nádherná podívaná s velmi intuitivním ovládáním a vyrovnanou hratelností. Sice mám pocit, že se postavy mohly hýbat a prát daleko rychleji, nicméně i tak je akce dostatečně infarktová (zvlášť pokud se na vás sesype čtyř nebo pětinásobná přesila). Že je hra samotná krátká se vyrovnává spoustou tajemství, bonusů a vylepšení postav, které sbíráte při opakovaném hraní. Také několik různých scénářů (víc, než jen tři) pomáhá TB udržet si přitažlivost.V dnešní době sice konkurence na PS2 houstne natolik, že TB nemá asi velkou šanci mezi novějšími přírůstky do rodiny, nicméně pro fanoušky Square nebo T. Nomury jde o povinnost, která je nemůže zklamat a navíc jim přinese stylovou reklamu na Final Fantasy Film v manuálu hry.