Typ hry: Adventure
Multiplayer: ano, až pro čtyři hráče
Výrobce: Capcom
Distribuce: Nintendo
Homepage: http://www.zelda.com/gba/
The Legend of Zelda: A Link to the Past
LEGENDární hra z roku 1993, která původně vyšla na SNESu, byla přepracována a jako mnoho dalších končí s minimálními úpravami na obrazovkách GBA. Jde o třetí titul ze série, takže s pozdním Wind Wakerem na Gamecube zas až tolik společného nemá.
Ve čtyřech se to lépe táhne.
Příběh začíná, když královský hrad ovládne ďábelský kouzelník Agahnim a Link se vydá osvobodit Zeldu ze zajetí. Osvobozením princezny Zeldy ovšem příběh teprve začíná, bují a košatí. Cestovat budete po rozsáhlé mapě mezi dvěma světy a pokud by se vám náhodou zdálo, že mapu povrchu projdete relativně rychle, desítky dungeonů vás přesvědčí o tom, že tahle hra vám vydrží na hodně dlouho.
Ovládací plošinka.
Hned poté, co provedete Zeldu podzemními chodbami, se vydáte do vesnice za tajemným mudrcem, který patří k posledním příbuzným sedmi mudrců. Že nevíte nic o sedmi mudrcích? Inu, když bohové stvořili svět, vytvořili Tri-force (spojující sílu každého z nich) a tu umístili do kraje Zlata (což je vlastně svět Temnoty). Kraj Hyrule mírumilovně fungoval, až dokud se neobjevilo spojení mezi oběma světy. Touto branou přicházela do Hyrule temná stvoření a tak se král rozhodl ji zapečetit, k čemuž využil služby sedmi mudrců. To se událo mnoho let před příběhem Linka, který navštívil posledního z jejich dědiců, aby se dozvěděl, jak porazit Agahnima, který chce pečeť mudrců zničit. Když konečně mudrce najdete, zjistíte, že vás posílá do třech velmi rozsáhlých dungeonů, které budete procházet patřičně dlouho a to je teprve začátek...
Herní styl
Zelda je proslavená svým herním stylem, kterým výrazně ovlivnila vývoj asijských RPG a akčních adventure. Shigeru Miyamoto se proslavil právě mixem mezi příběhem, adventure, akcí, prvky RPG a logickými hádankami. Nejdále to dovedl v TLOZ: Ocarina of Time (N64), kterou mnozí považují za doposavad nejlepší hru z této série, nepřekonanou novým Wind Wakerem. Nicméně ALTTP má neuvěřitelné kouzlo, které je těžké popsat, hodně je touto hrou inspirován třeba Pokémon. Na povrchu je tedy živoucí svět s domečky a obyvateli, kde můžete s Linkem chodit, mluvit, likvidovat nepřátele, nakupovat, hledat bonusy a plnit méně podstatné úkoly. Ty hlavní mise ale budete plnit v rozsáhlých podzemích, která mě svou velikostí vždy dokázala překvapit. Obvykle jsem vešel do prvních pater, snadno je prošel a na konci našel schody dolů. Vyrazil jsem tedy dále, udělal s menšími problémy další patro a ano, našel schody dolů. Vždy, když už jsem si říkal, že jsem na konci, mýlil jsem se.
Masakr kostlivců.
V podzemích najdete hodně nepřátel, ale obvykle nejsou vašimi největšími obtížemi. Nejvíc se budete muset snažit při překonávání různých hádanek, založených třeba na mačkání tlačítek v patřičném pořadí, zatímco se vyhýbáte nebezpečným a navíc nezničitelným překážkám (koule, podivné hvězdice ad.). Nebo budete hledat klíč pod bednami v místnostech plných nepřátel. Nejvíc mě ale ničily části, kdy chodíte tmou a vidíte jenom úzkou výseč prostoru, kterou osvětluje vaše lampa. Vzhledem k tomu, že se na herní plochu díváte shora, není vůbec žádný problém do nepřítele doslova narazit. Když pak zemřete kvůli takové věci, otráví to.
Link a začarovaný voják.
Naštěstí je v Zeldě smrt zvláštně relativizovaná – hra sice skončí, ale můžete z posledního uloženého místa pokračovat a hra si pamatuje váš dosavadní postup, který se ukládá na vždy přesně určených místech. Pokud tedy zemřete v třetím patře nějakého podzemí, můžete se „obnovit“ u jeho vchodu (eventuelně v Linkově domě aj.), ale veškerý dosavadní postup, například klíči odemknuté průchody a truhly, je zachován. Pokud tedy najdete nějaký předmět a zemřete při návratu do jiné lokace, můžete se dostat až k východu (nemá-li dungeon více míst, kde se hra ukládá). Nevýhodou je, že veškeré „akční hádanky“ stále fungují, takže tam, kde dveře odemyká balancování mezi propastmi a šlapání na tlačítka, musíte celou, povětšinou celkem obtížnou, část opakovat. O monstrech není ani třeba diskutovat, jelikož ta se obnovují každým vkročením do místnosti. Důležité ovšem je, že jsou příjemně diferencovaná, platí na ně různé zbraně a co je překvapivé, mají „inteligenci“. Takoví kostlivci jsou nepříjemní jako vši – před útokem mečem uskakují, ale jakmile je nemůžete zasáhnout, už se na vás ženou.
Některé překážky sami neodstraníte.
Štěstí je, že nemáte k dispozici jenom meč a vířivý útok, kdy uděláte velkou otočku, ale i luk, bumerang, bomby a hák. Vybavení vůbec hraje důležitou roli, s určitými předměty se dostanete do dříve nepřístupných lokací, třeba s ploutvemi můžete plavat. Speciální předměty vám zase zpřístupní teleportaci a další výhody.
Zpracování
Grafika hry je prý velmi podobná verzi ze SNESu, kterou jsem ovšem nehrál, takže to nemohu posoudit. Na dnešní poměry jde o slušný nadprůměr. ALTTP to ovšem trochu kazí druhý spoluhráč Four Swords, který vypadá lépe (více o Four Swords níže) už jen proto, že byl pro GBA speciálně navržen. V každém případě je postava Linka rozeznatelná i na tmavém pozadí, přestože když animačně není příliš bohatá. Celkový vzhled mi hrozně připomínal zmiňovanou sérii Pokémon, alespoň je vidět, kde se její tvůrci inspirovali, a to včetně klasického a na zorientování se snadného pohledu shora. Zvukový doprovod není výrazný, ale při soustředěnějším poslechu (pokud vám na to při hraní zbude čas), oceníte jeho kvality. Ještě o něco lepší je hudba, která je příjemná a příznivce žánrové „klasiky“ rozhodně osloví.
Hodnocení č. 1
The Legend Of Zelda: A Link To The Past je zatraceně dobrá hra, která vás s postupujícím herním časem nutí přemýšlet a potit se nad návrhem úrovní. Množství povinných a nepovinných úkolů, které ve hře musíte a můžete plnit, desítky dungeonů a hlavně, svět, který má „ducha“ a nečiní ze scénáře ani zdaleka jenom příběh stěhováka drahých kovů, to jsou hlavní devizy hry. Přidejme pěknou a přehlednou 2D grafiku + příjemnou hudbu i zvuky a máte tu hru, která sama o sobě obstojí i v dnešní době. Rozhodně stojí za zahrání, nejlépe dohrání. Princezna Zelda to jistě ocení.
Grafika: 8/10
Hudba: 7/10
Zvuk: 7/10
Hratelnost: 9/10
The Legend of Zelda: Four Swords
Příznivci multiplayeru by měli zbystřit. Aby se uživatelé necítili ochuzení (a pro podpoření prodejů), přidalo Nintendo k A Link To The Past úplně nový multiplayer Four Swords, který má i nový příběh a celkové zpracování. Příběh slouží jenom jako taková záminka, díky níž se ospravedlní, že po obrazovce běhají čtyři Linkové a snaží se zachránit Zeldu.
Hráči jsou barevně odlišeni.
Systém hry mi trochu poťouchlým duchem hraní vzdáleně připomněl starý titul Team Buddies z PlayStation. Vše je postaveno na tom, že spolu hráči musí bezvýhradně spolupracovat, ale zároveň spolu soutěží. Pokud se chcete dostat přes některé překážky ve hře, monstra a závěrečného bosse, je nutná kooperace, ale na konci vybrané sekce je vítězem ten hráč, který posbírá nejvíce rupií (měna ve hře). Tím pádem musíte společně bojovat a vymýšlet další postup a zároveň si před nosem „kradete“ rupie a vybíráte truhličky.
Logika, boj, hledání
Zkušení „multiplayeristé“ na GBA mi jistě nyní odpustí, když budu více popisný při komentování herního stylu. Nejprve kabely propojíte jednotlivé GBA (každý hráč musí mít svůj cartridge) a spustíte Four Swords. Hráč číslo jedna funguje jako „server“ a určuje, v jaké „aréně“ se bude hrát. K dispozici jsou čtyři lokace, jedna slouží vysloveně jako cvičiště, kde z hlavní obrazovky procházíte teleporty do lokací, v nichž se učíte používat jednotlivé předměty.
Link se vyhýbá koulím ve Východním paláci.
Díky kombinaci předmětů jako zmenšovací čepice či „paraglidingové“ kápě se dostanete přes mnohé překážky. Například taková magnetická rukavice má dva módy, kdy změníte polaritu a můžete se přitahovat (resp. odpuzovat) ke speciálním kovovým blokům. Rukavicí zároveň můžete přitahovat či odstrkávat ostatní. Kooperací jednotlivých hráčů pak můžete překonat i překážky, které byste osamoceni neměli šanci přejít. Například propast, kde je uprostřed jen ostrůvek s magnetickým kamenem. Přitáhnout se k němu můžete, ale na druhou stranu se nedostanete, jelikož v místě „přistání“ je zeď. Co s tím? Hráč s magnetickou rukavicí se přitáhne na ostrůvek, poté si „přisaje“ dalšího hráče a toho přehodí v jiné části přes propast a následně se k němu přitáhne. Takových míst jsou ve hře desítky a kooperace mezi hráči je tedy nutná.
Pokud by vás náhodou napadlo, že svého spoluhráče necháte někde viset a sami si půjdete lovit poklady, má to značná úskalí. Kromě toho, že spoluhráč reálně sedí jenom ve vzdálenosti kabelu a může použít jisté donucovací prostředky, tak jsou ve hře velice často k nalezení bloky a balvany, které odstraníte jenom ve dvou a více lidech. Nepřátelé rovněž nejsou slabí a také je často nelze zničit jinak než spoluprací s ostatními – třebas mí oblíbení „ušáci“, které musíte nejprve mečem podseknout a pak je ze dvou stran popadnete za uši a doslova roztrhnete ve dví.
Při samostatném pohybu vám také akutněji hrozí úmrtí, čímž připravujete o rupie celý tým. Přitom na konci každé lokace (po zabití bosse) jste posuzováni vílou, která vám dle vlastních kritérií vydá nebo nevydá klíč, který musíte mít ze všech třech lokací, abyste mohli vstoupit do závěrečného paláce zlého kouzelníka, který unesl Zeldu.
Lukostřelci mohu být nebezpeční.
Systém hraní je tedy takový, že si vyberete lokaci, objevíte se v ní s ostatními hráči a musíte se dostat na konec úrovně, zatímco se snažíte ostatním před nosem uzmout co nejvíce pokladů. Na konci patra je teleport, který vás přenese do dalšího a tak to pokračuje až do střetu se závěrečným bossem. Úrovně jsou navrženy vynikajícím způsobem a můžete je tak hrát ve dvou i ve čtyřech, kdy je vše pochopitelně snazší, jenom férového dělení pokladů se při tom shonu na obrazovkách asi nedočkáte.
Menší nevýhodou je, že lokace nejsou moc rozsáhlé, takové Taluské jeskyně (střední obtížnost) dohrajete za nějaké dvě, možná tři hodinky ve dvou. Samozřejmě, hraní s novými spoluhráči tomu dodá znova šťávu, ale kolik jich v blízkém okolí najdete? Pravděpodobně proto hra nemá žádný save, čímž autoři trochu uměle prodlužují hratelnost.
Jak to vypadá
Z okolních obrázků, na nichž se prohání čtyři Linkové, si úsudek jistě sami uděláte. Grafiku Four Swords považuji za velmi povedenou. Animace postav je výborná, když poprvé popadnete svého spoluhráče a zvednete ho nad hlavu, zatímco sebou bezmocně zmítá, musíte se usmát. Postavy jsou i ideálně veliké, přestože se na obrazovce se proháníte třeba čtyři, prostoru máte dost. Ostatně propojení GBA je naprosto bez problémů, „lagy“ jsou na kabelu pochopitelně něčím sotva uskutečnitelným. Orientace v 2D prostředí je velmi snadná, je-li spoluhráč mimo obrazovku, vidíte jeho číslo na okraji obrazovky ve směru, kde se právě nachází.
| Světlé stránky hry |
- Rozsáhlé prostředí
- RPG prvky
- Potřeba užít sem tam hlavu
- Povedená grafika
- Návyková zábava
- Vydrží dlouho
|
| Temné stránky hry |
- Pro multiplayer musíte mít každý svou verzi hry
- Vyšší obtížnost single playeru
- Ukládání na specifických lokacích
- Neustálé obnovování nepřátel
|
Hudba je příjemná a bavila mě o něco víc než doprovod A Link To The Past, zvuky jsou asi tak na stejné úrovni, většinu jich budou stejně vyluzovat hráči, vzájemně komentující počínání toho druhého nebo volající o pomoc či žádající o spolupráci.
Hodnocení č. 2
Four Swords má onu zábavnost, kterou v sobě multiplayery obvykle skrývají. Kromě toho zde najdete dobře navržené lokace, vtipné a chytré hádanky i boj s nepřáteli a bossy a výbornou dvourozměrnou grafiku, které se dá máloco vytknout. Jediné, co mi u Four Swords chybělo, je o kousínek větší „replaybilita“, tedy motivace hrát hru znova a znova. Tu by hře jistě dodal například nějaký deathmatch.
Grafika: 9/10
Hudba: 8/10
Zvuk: 7/10
Hratelnost: 8/10
Definitivní tečka
The Legend of Zelda: A Link To The Past/Four Swords je výborným titulem pro jednoho i více hráčů. Pokud máte rádi mírně obtížnější adventure hry s poctivou herní délkou, které vám v kombinaci s rychlou akcí trochu namáhají mozek, je to jasná volba.
Zelda stojí za to i po deseti letech a nový multiplayer vás definitivně přesvědčí o kvalitách této skvělé hry.
Celkové hodnocení: 9/10