Multiplayer: ne
Paměťová karta: minimálně 700 KB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: SCEA - San Diego Studios (www.scea.com)
Distributor: SCEA (www.scea.com)
Od 15 let
The Mark of Kri (MoK) je jednou z mála her poslední doby, které se rozhodly nestavět pouze na zavedených principech svého žánru, ale pokoušejí se jít svou vlastní, originální cestou. To, čím se MoK liší od ostatních, sobě podobných, není ani tak grafika, příběh nebo něco podobného (pro hru však nepodstatného). Je to soubojový systém. A věřte tomu nebo ne, tento základní stavební kámen všech arkád zde byl nejen změněn, ale dokonce i vylepšen způsobem, který sice na první pohled zarazí (a možná i odradí), je však nejen jednoduchý, ale – a to především – i dobrý z pohledu zábavnosti i hratelnosti.
Pokud se někomu nad hlavou oběví křížek, znamená to jeho brzký konec * ...a pak mi ještě třikrat skočil zády na meč
Bojový systém
O co se jedná? Stručně řečeno jde o to, že máte 3 tlačítka vyhrazená pro boj. A pomocí pravé analogové páčky si na každé z nich v boji „zaměříte“ některého soupeře, na kterého pak s pomocí tohoto tlačítka můžete útočit.
Stylová momentka 1 * Stylová momentka 2
Pokud vám to teď zní jako nesmysl a nechápete, co si mi na tom sakra může líbit – muset během boje mačkat tlačítka, pohybovat se pomocí levé páčky a k tomu ještě zaměřovat nepřátele s tou pravou - pak věřte, že v prvních chvílích jsem si myslel totéž. Pak se ale rozjel tutorial a věřte nebo ne, po necelých pěti minutách hraní mi tenhle systém přišel nejen dobrý a logický, ale i naprosto přirozený… A protože nic není takové, jak se na první pohled zdá, později jsem měl zjistit, že k tomu je ještě výborně propracovaný a hratelný.
Principielně je to jednoduché – na tři tlačítka si zaměříte tři nepřátele a pak na ně budete útočit podle toho, které tlačítko zmačknete. Ale aby to nebylo zas až tak jednoduché, tak – pokud nemáte zaměřené nepřátele na všech třech tlačítkách, můžete je využívat pro provádění dalších, účinnějších útoků. Ty musí vždy začít zmáčknutím tlačítka, ne kterém je nějaký ten soupeř zaměřen, ale pak už je víceméně jen na vás, jak s těmi 4 údery v sérii naložíte.
Tak takhle nějak vyadají loading screeny * Grafika je sice poněkud hranatá, přesto však má jisté osobité kouzlo
Můžete je „vyplýtvat“ na čtyři obyčejné, slabé, zato však rychlé útoky – nebo začít nějak variovat až po mé oblíbené RU THU WAHU (či RU SU FAHŮ), které je sice celkem těžké namačkat a na konci mají dlouhý čas, kdy Rau - váš hrdina - jen stojí a hraje si s umírajícím nepřítelem, zato ale WAHU zaručuje okamžitou smrt vámi zaměřeného nebožáka.
Aby toho nebylo málo
A protože tohle všechno by pořád ještě nebylo dost na celou hru, jsou tu i další možnosti. Tou základní jsou zbraně. Na začátku máte k disposici jen meč, který je sice rychlý, ale zato má malý dosah a moc nezraňuje.
Později dostanete luk – ale i zde na vás čeká malé překvapení. když nebudete s lukem mířit, tak zaměříte nepřítele tak, že ho zabijete na zhruba tři šípy, což je jednak plýtvání a jednak to může vzbudit nežádoucí pozornost. Takže když si dáte trochu práce a zamíříte pořádně, můžete ho střelit přímo do hlavy a je to…
Chudák - ani neví, kde mu hlava stojí * Náš pes skáče táááákhle vysoko
Luk má ovšem i svá omezení. Čas od času (později spíš pořád a pořád) budete potkávat vojáky v brnění. Při boji tváří v tvář z nich to brnění musíte nejdříve omlátit a teprve potom jdou zabít – ale s lukem… S lukem u nich nedosáhnete ničeho jiného než že si vás možná všimnou.
Další zbraní, která se vám dostane do rukou, je kopí. Představuje jakýsi střed mezi rychlosti, délkou a silou – má od všeho trochu a dohromady nic. Jedinou výhodou oproti meči je, že si na každé tlačítko můžete zaměřit dva soupeře a útočíte pak na bližšího z nich.
Si myslíš, že se tě leknu, když na mě zamáváš mečem? * Zdá se mi to, nebo ten pán se sekerou má skutečně zavázané oči?
Zato téměř na konci na vás čeká krásná sekera dvoubřitka. Pomalá, zato však neuvěřitelně silná zbraň, která je sice opravdu hodně, hodně pomalá, zato však pěkně dlouhá a navíc – při správném použití – zasáhne všechny, kdo kolem vás stojí. Jako třešnička na dortu je tu možnost zaměření celých tří nepřátel na jedno tlačítko… A jako úplná lahůdka je zde její schopnost přeseknou nepřítele v pase nebo mu useknout hlavu či nohu a tím mu poněkud „ztížit“ zbytek boje.
A to pořád ještě není všechno
Ano, stále ještě tu jsou další možnosti. Například se můžete rozhodnout, že si zbraně odložíte úplně a půjdete do boje s oblíbeným heslem Máme hole v ru… ehm – Máme holé ruce. Takto si sice nemůžete zaměřit žádného soupeře, útočením nezpůsobujete žádné větší škody a ani se nemůžete krýt, ale zato dostanete jednu zvlášť vypečenou výhodu.
Pokud totiž stojíte k soupeři přesně čelem a zmáčknete blok přesně v tu samou chvíli, kdy on zaútočí, vyškubnete mu jeho vlastní zbraň z rukou a následně ji použijete k nějakému obzvláště vypečenému způsobu ukončení jeho existence.
Stylová momentka 3 * Tak takhle nějak vypadá zabití ze zálohy
A samozřejmě nesmím zapomenout na možnost zabíjet nepřátele ze zálohy. Pokud jste neozbrojení a přiblížíte se zezadu (nebo shora, ze střechy), můžete nepřítele zabít i takto. A pokud jsou k vám zády hned dva, není to problém – prostě jen namačkáte o trochu složitější kombinaci a je to… A pokud se snad jedná o hlídku u vchodu do místnosti plné dalších, vám nepřátelských osob, prostě se jen přitisknete ke stěně, přijdete dostatečně blízko a pak… Pak je to obzvláště pěkné, protože Rau si nepřítele rychle vtáhne za roh a zde s ním provede něco, co byste doma rozhodně neměli zkoušet bez dohledu rodičů…
Poznej svého nepřítele, aby se lépe zabíjel
Čas od času (či spíše skoro pořád) se stane, že musíte projít nějakou zatáčkou a bojíte se, že na vás za ní čeká banda nepřátel. Právě proto má s sebou Rau svého společníka a rádce – havrana. Po herní ploše jsou totiž rozeseta místa, kde se tento pták může usadit a vy se pak jeho očima podíváte, co vás kde čeká.
Havran ale není jen jakýmsi předsunutým okem – občas vám může posloužit i k získání nějakého předmětu, otevření jinak nepřístupného místa nebo můžete využít jeho schopnosti číst prastaré texty, které se sem tam dají nalézt po stěnách.
Jeho hlavní výhodou ale zůstává průzkum. Může se totiž stát, že na vás ve skupince nepřátel čeká i nějaká ta hlídka s poplašným rohem. Pokud vás uvidí, zatroubí na něj a z některých blízkých dveří si tak zavolá posily, což může být dosti nepříjemné. Takže na to můžete zkusit jít od lesa: někdy se dá hlídka zastřelit, ale to opravdu jen někdy… Většinou musíte zvolit rafinovanější lest – například najít si poblíž nějaký zvon nebo zvíře (prase, opici, supa…) a střelit do něj. Hlídka se pak otočí a půjde se podívat, co se děje – a to je příležitost pro vás. Tiché zabití zezadu nebo překvapivý útok, kterým jí vyrazíte z ruka roh – a jste v bezpečí.
O co tady vlastně jde
Celá hra je vyprávěna očima Rauova havrana, jako jeho vzpomínky na „mladého mistra“. Příběh se točí kolem jisté Mark of Kri (překvapivě), runy, která je schopná otevřít bránu do jiné dimenze a přivolat z ní armádu démonů, kteří by zničili celý svět.
Proto byla Mark od Kri rozdělena na šest částí a každá z nich svěřena do opatrování nějakému člověku v podobě tetování. Ke každé části se váže prokletí, že po smrti svého nositele se z jeho těla přenese na tělo některého z jeho potomků.
Problém je, že – přesně jak se dalo čekat – našel se někdo, kdo si chtěl užít trochu srandy a začal shromažďovat jednotlivé části Mark of Kri, a to velmi jednoduchým způsobem: Zabije jejího nositele a stáhne z něj kůži… A na vás samozřejmě je, abyste… Ale neprozrazuji už příliš?
Příběh je vyprávěn dvěma způsoby. Jednak animací v in-game enginu, kdy se obraz jaksi prapodivně „rozplizne“, a jednak pomocí přímo na obrazovce vykreslovaných obrázků (vykreslovaných jako že se začíná na prázdné ploše a postupně se objevují jednotlivé čáry perokresby, jedna po druhé), doplněných o havranův komentář.
Jak to vypadá
Hra je celá ve stylu ne nepodobném některým novějším filmům „made in Walt Disney“, především Není král jako král. Celá hra je krásně barevná, roztomilá (zkuste si hru někdy jen tak uložit a pak se místo bojem kochejte pohledy na nepřátelské obličeje, jejich chůzi, pohyb…) a vůbec moc a moc pěkná. To celé hře dodává jakýsi odlehčený nádech, který se paradoxně skvěle hodí k zobrazovanému násilí v Rauově podání. Jen dívat se, kolika způsoby jde zabíjet nepřátele ze zálohy, je zábava na skoro celé odpoledne.
Postavičky jsou detailní i krásně rozpohybované, jediné, co bych jim vytknul, je jejich až příliš velká hranatost. Totéž platí i pro zbytek hry.
Navíc, pokud v každé misi splníte určité předem zadané úkoly, získáte bojovou arénu. A pokud splníte úkoly i v ní, získáte nějaký ten bonus – především nové outfity pro Raua. Příjemné zpestření…
Možná vás také zajímá, jak je to se sejvy. Ukládat můžete na speciální svitky, které můžete v úrovni sbírat a které nesete s sebou. Až se rozhodnete, prostě jen jeden z nich použijete a je to… Na druhou stranu je celá MoK celkem jednoduchá hra, takže s výjimkou posledního levelu jsem loadování prakticky nepotřeboval – a na konci jen sporadicky.
Tutorial aneb jak na to
Tutorial se odehrává v těsném okolí hostince, kde se nachází sada slaměných panáků, terč – a váš učitel. Musím uznat, že tutorial je udělaný výborně – jednoduchý, přehledný, uvede do herních mechanismů, vysvětlí je a rovnou si je i vyzkoušíte. Nejlepší na něm je ale hlas vašeho učitele – pokud vám oznámí své klasické „tráj it NÁU“, nebudete se rozmýšlet ani okamžik a okamžitě mu vyhovíte. Takovýto projev v dabingu jsem už dlouho neslyšel…
A pro případ, že byste se snad rozhodli tutorial vynechat, objevují se vám během hry na obrazovce texty, které vás s jednotlivými, v daný okamžik potřebnými dovednostmi seznámí.
Abychom jen nechválili
Jako každá hra, má i MoK své stinné stránky. Není jich mnoho, ale jsou tu – o nich budu mluvit právě teď.
| Světlé stránky hry |
- skvělá hratelnost
- originální (a velmi povedený) systém soubojů
- roztomilá grafika
|
| Temné stránky hry |
- velmi krátké
- obraz je v klasických animacích jaksi podivně „rozostřený“
|
Hranatou grafiku jsem již zmiňoval, takže tu můžeme přeskočit. Stejně tak i rozplizlé in-game animace. Trochu zamrzí i to, že necháte-li havrana kolem sebe jen tak kroužit a postavíte se někam ke stěně (či nedej bože do dveří), bude se prostě chovat, jakoby tam nebyly. To jsou ale jen detaily.
Jediným opravdovým záporem MoK je hrací doba. První dohrání bez všech bonusů vám zabere sotva sedm hodin, s nimi je to tak dvanáct. A pak… Pak leda celé znova od začátku.
Slovo závěrem
MoK je bezesporu výborná hra, hýřící originálními nápady, pestrou grafikou a zajímavým příběhem. Jednoduchý arkádový princip „postupuj pořád vpřed pevně daným koridorem“ je zde vylepšen o všechny ty možnosti boje, na kterých tento žánr stojí. Nebýt té herní doby, byla by to krásná devítka…
Grafika: 8/10
Zvuk: 6/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 8/10
The Mark of Kri je výborná hra s jedinou větší vadou: 7 hodin na jedno dohrání a 12 na dohrání se všemi bonusy je celkem málo…
Celkové hodnocení: 8/10