The Mummy Returns – opravdová noční můra

Multiplayer: ne
Paměťová karta: minimálně 175 kB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Blitz Games
Vydavatel: Universal Interactive Studios
Homepage: http://www.mummyreturnsgame.com/mummy.html
Filmová předloha: požehnání a prokletí

Film Mumie bývá označován jako Indiana Jones moderního věku. Zřejmě právě díky vypůjčení si všech ingrediencí Spielbergovy trilogie o neohroženém archeologovi (vtipný a charismatický hlavní hrdina, mýtické poklady a lokace, spousta střelby a legrace, ohromující triky atd.) se filmy Mumie a Mumie se vrací staly tak úspěšnými. Sám je mám velmi rád a nemohu se dočkat speciálního balení čtyř DVD, které má v nejbližší době přijít do prodeje, aby kromě obou filmů nabídlo nebývalé množství bonusových materiálů.

Na druhou stranu však hry vytvářené podle filmů většinou nedopadnou dobře. Sám dost dobře nechápu proč. Zřejmě půjde především o snahu uvést hru na trh co nejdříve po filmu, dokud má dostatek nadšených fanoušků. Nicméně velmi často se tak setkáváme s ubohými břečkami, které málokdy nabídnou kvalitní zábavu. Všechna čest výjimkám, jako je Alien Trilogy nebo Alien vs Predator, který v obou svých dílech „znásilnil“ rovnou několik filmů tím nejpůvabnějším způsobem, jakým je to vůbec možné.

Nyní tu máme druhou Mumii. Film obsahoval spoustu báječné akce, maximálně exotická prostředí pouští, jeskyní, egyptských svatyní a chrámů, fascinující skupinu hlavních protagonistů a velmi kladně hodnocenou hudbu. Je vůbec možné s takovým potenciálem a navíc pro tak svěží a výkonnou konzoli jako je PS 2 udělat špatnou hru? Nuže je to extrémně náročný úkol, ale lidem od Universal Interactive se podařilo jej splnit.

Oním druhým kladem je možnost volby, zda budete hrát za dobrou nebo zlou stranu. Jinými slovy můžete vstoupit do pekla, kterým je hraní této hry, v osobě hrdinného dobrodruha Ricka nebo jako zlá mumie Imhotep. Pokud budete hrát za Ricka, půjde vám o záchranu vašeho synka a ženy, jestliže zvolíte mumii, hledáte Krále škorpióna, abyste jeho porážkou ovládli armádu démonů a podrobili si svět. V prvním případě budete kopat, mlátit a střílet po všem, co se pohne, vypomáhajíce si přitom sbíráním mečů a rozličných střelných zbraní. Byla by to celkem zábava, nebýt toho nesmyslného systému míření, díky kterému se poměrně často netrefíte tam, kam byste zrovna chtěli. Jako Imhotep budete mít k dispozici především magii a doplňování sil budete provádět pomocí vysávání duší poražených nepřátel. Škoda, že tento jediný dobrý nápad v celé hře (dvě zcela opačné hratelné strany a jejich vlastnosti) dokonale zapadá ve vyčerpávajícím seznamu nedostatků, kterými Mumie 2 trpí.

Vůbec nevím, kde mám začít. Ať si vzpomenete na jakýkoliv aspekt hry, nestojí za nic. Hudba má do něčeho jako je melodie, která by se dala zapamatovat, stejně daleko jako atomová bomba do vhodného prostředku na udržování kvalitního trávníku. Grafika sem tam vytvoří nějaký stín nebo světelný efekt, ale jinak je ono úžasně exotické prostředí vytvořeno extrémně primitivními texturami, podporovanými zasekáváním se kamery do stěn a zpomalováním se. Samotné postavy jsou skoro tak hrozné jako v první Mumii na starém PlayStationu a rozhodně se nenamáhají s něčím jako je pohyb ústy, když hovoří (za pomoci příšerného pokusu o dabing). Zkrátka a dobře, těžko byste uvěřili, že takhle může vypadat hra v dnešní době, pro moderní konzoli.

Světlé stránky hry	Temné stránky hry
možnost hrát za dobro nebo zlo	grafika, zvuk, hudba, ovládání nestojí za nic mapa je k ničemu všichni ve hře jsou břichomluvci

Pokud se mi ještě nepodařilo vás zachránit před chutí zahrát si Mumii 2, pak přidám další „drobnosti“. Hra má sice mapu, ale ta je dokonale nepřehledná díky nedomyšlené snaze o 3D provedení (které chybí smysluplné ovládání). Navíc je většina prostředí nechutnou kopií sama sebe – hned vysvětlím, co to znamená. Autoři zřejmě viděli nějakého Tomb Raidera a řekli si: „Ach, je to tak rozlehlé, musíme to také udělat podobně… jenže tolik práce nezvládneme, musíme to nějak podvést.“ Takže úrovně Mumie 2 jsou vytvořeny za pomoci techniky „vytvoř jednu místnost a pak ji desetkrát nakopíruj vedle sebe“. Samozřejmě to není možné nechat jen tak, protože ta jedna mozková buňka potencionálního hráče by si mohla něčeho všimnout. Takže do každé z těch deseti místností byl vložen nějaký jiný předmět nebo obraz, aby to nebylo tak nápadné. Stejně je to skoro jedno, protože na spoustě míst je taková nesmyslná tma, že na herní prostředí (nepřátele a předměty také) není vidět. A chtěl bych vidět vaše obličeje, když zjistíte, že skákat je možné pouze na místech k tomu určených (to znamená, že se postavíte před překážku na správný bod a hra vám nabídne možnost skočit). Stejně tak musíte hledat nesmyslná aktivní místa, pokud se budete chtít vyšvihnout na sebemenší vyvýšeninu.

Nedávno jsem absolvoval zajímavou zkušenost. Psal jsem doposud nejnáročnější recenzi na hru ve svém životě. Silent Hill 2 je natolik poctivě, novátorsky a umělecky vytvořená hra, že mi dalo pěknou práci sepsat něco, co by naznačilo její kvality. Paradoxně podobné problémy jsem měl s psaním této recenze. Chybí mi opět slova, tentokrát abych vyjádřil znechucení a rozladění nad fušeřinou a leností, které daly vzniknout takovému zesměšnění všech videoher, jakým The Mummy Returns je. Celá ta záležitost je o to paradoxnější, že právě v této době začíná na PS 2 nastupovat ona dlouhodobě očekávaná vlna vytoužených her. Snad se mi podaří alespoň hodnocením vyjádřit, co jsem slovy ve své recenzi nedokázal.

	Grafika: 3/10
	Zvuky: 1/10
	Hudba: 2/10
	Hratelnost: 2/10
Viz. odstaveček Myji si ruce.
Celkové hodnocení: 2/10