Žánr: 3D akční, ale trochu jinak
Minimum: 266 Mhz Pentium II, Windows 95/98, 48 MB RAM, 4xCD-ROM Drive, 500 MB HDD
3D: ano
Multiplayer: ne
Výrobce: Looking Glass Studios
Distributor: Eidos Interactive
Thief II: The Metal Age je pokračování poněkud netradiční 3D akce, na které se dlouho s napětím čekalo. Hra je volným pokračováním prvního dílu, jejichž společným hlavním hrdinou a zároveň tím, do jehož role jste pasováni je mistr zlodějského řemesla jménem Garrett. Na zlodějinu není v této hře shlíženo jako na něco primárně nekalého, protizákonného a tudíž špatného. Naopak je toto řemeslo podáno s velkou dávkou mystiky, tajuplnosti a elegance. Když se budete vydávat s Garrettem na své noční výpravy, nebudete si připadat jako ukrajinec, který jde vykrást trafiku, ale jako profesionál, který odvádí čistou práci s lehkostí a elegancí sobě vlastní. Vybaveni různými sadami paklíčů a dalšího zlodějského nádobíčka potichu a nepozorovaně pronikáte do střežených objektů a plníte své úkoly tak, aby se o vaší návštěvě pokud možno nikdo ani nedozvěděl. Jen tehdy máte pocit, že jste svou práci odvedli opravdu dobře.
I těm, kteří první díl neznají je už zřejmě patrné, proč jsem hned v úvodu naznačil, že jde o něco netradičního. Ani slovo „akce“, kterým jsem hru označil mi příliš nesedí, ale zatím mě lepší přirovnání nenapadá. Pokusím se tedy myšlenku celé hry včetně jejích specifik poněkud rozebrat. 3D akční hru určitě každý někdy zkoušel hrát nebo alespoň má páru, o co v ní jde. Máte na starosti hlavního hrdinu, jehož očima hru sledujete a vybaven zbraněmi, léčivými prostředky a případně dalšími speciálními předměty ničíte, co se dá a často máte za úkol nakonec provést něco velkého, v čem se vám všichni okolo budou snažit zabránit. V Thiefovi vidíte hru rovněž pohledem hlavního hrdiny. Dokonce máte k dispozici i nějaké ty zbraně, hojivé látky a speciální předměty. Ale svoji misi řešíte poněkud méně akčním způsobem. Nechcete nepřátele zabít ( i když je to klidně možné). Když už je nutný kontakt, tak je často stačí pouze omráčit, ale ještě lépe je oblafnout tak, že se o vás a vaší návštěvě vůbec nikdy nedozví. Při svém počínání je tedy lepší přemýšlet a až pak jednat a ne naopak. Umíte se tiše plížit, skrývat se v temných koutech. Zvládnete se nepozorovaně přiblížit a vyfouknout něco své oběti z kapsy, ale zabíjení není váš obor. I když si přiznejme, že se mu někdy nevyhnete. Ale tuto variantu byste měli zvažovat až jako zcela nevyhnutelnou. Máte rádi tmu. V ní se cítíte bezpečně a proto si noc vybíráte jako vhodnou dobu ke svým tažením. Atmosféra je temná a hudba, která ji podbarvuje jí dává ponurý nádech.
Celá hra je rozdělena do jednotlivých misí, v nichž vždy máte zadáno několik úkolů, které je třeba splnit. Většinou jde o to něco někde najít, sebrat a dopravit na určité místo. Kromě základních úkolů, které jsou k naplnění mise nezbytné můžete v místech, kterými procházíte nacházet různé bonusové předměty, kterými pak rozšiřujete svůj vlastní arzenál, popřípadě si za ukořistěné cennosti nakoupíte vybavení v intermezzu mezi jednotlivými misemi. Vaše výpravy se odehrávají v době, která připomíná středověk. Noční spoře osvětlené ulice jsou liduprázdné a potkat můžete nejspíš stráž s mečem či kuší. A to není nikdy dobré a často takové setkání končí smrtí jednoho z vás. Pokud úkoly, které na vás mise naloží splníte, mise končí a vy postupujete dál do další úrovně v trochu jiném prostředí, s jinými úkoly.
Myšlenka hry je originální. Stejně tak i atmosféra, která je ponurá, tichá a černá. Kreslené obrázky, které jsem na Internetu nacházel mi dávaly tušit, že půjde o něco krásného. Jestli chcete vidět mimořádně pěkně zpracovaný web, skočte si hned teď na http://www.eidosinteractive.com/thief_metalage. Nádherně fantasy-pohádkově laděné obrázky i zvuky jsou úžasné. Už aby to bylo v počítači.
Ale ejhle. Po tom všem krásném, co hře předcházelo přichází první rozčarování. Grafika hry nemá pranic společného s tou krásou, kterou je možno spatřit třebas na webu hry. Chybí ten pohádkový nádech, vše je posunuto k realitě, mizí kouzlo fantasy. Vše je detailní, ale působí to dost sterilně. Nic, co by vás chytlo a co byste si hned běželi vytisknout a pověsit na zeď. Jsem teď u budov, dveří a dřevěných beden a nábytku, kterých se všude válí dost. Hmmm, nic moc extra. Ale budiž. Vstřebejme to a pojďme dál. Támhle je v kůlně něco, co se hýbe. Nějaký chlap nebo co? FUJ! Ten je ošklivej! Tak toto je další šok s velkým „Š“. Poté co potkáte prvního člověka ve hře už vám bude grafika budov připadat zase mnohem krásnější. Je to jako o tom jednookém mezi slepými. Když pak ještě uvidíte nepěknou postavu se hýbat a nedej bože na vás zaútočit mečem, máte to nejhorší za sebou. Není opravdu o co stát. Zdálky ještě nevypadá všechno nijak zvlášť špatně, ale nablízku je to ... nepěkné.
Tak to máme za sebou grafiku. Hudba a zvuky nejsou nijak výrazné a je zbytečné je rozsáhle rozebírat. Jsou tam a ani nevadí, ani neohromují. Podíváme se tedy rovnou, jak je to s hratelností. Ovládání postavy je standardní jako u všech her při tomto pohledu, tedy myš pro rozhlížení a akce, klávesnice pro pohyb, inventář a další speciální funkce. Řadu pohybů můžete provádět ve třech rychlostech – normálně, pomalu a rychle. Je to samozřejmě proto, že pomalý pohyb je tišší než rychlý. I když zase – klidně doběhnu „rychlými“ kroky ke stráži, aniž by si mě všimla a v pohodě ji praštím palicí po hlavě. Takže okamžitě volím jako standardní chůzi chůzi rychlou a dodávám, že mě nikdy neprozradila. V základní výbavě už od začátku máte tři zbraně – meč, palici na omračování a luk s různými druhy šípů (tento arzenál se časem podstatně rozšíří). Meč jsem zavrhl po pár prvních střetech, kdy jsem pomalu ani nestihl tasit a už bylo po mě. ještě jsem jednou zkusil mečem mlátit pavouky, protože mi bylo líto šípů, ale se zlou jsem se potázal. Meč je zbraň vražedná, pokud ji ale netřímám v ruce já. Vůbec odhadnout, kam rána mečem asi padne bylo nad moje schopnosti. Palici jsem už popsal – je dobrá na omráčení, když se dostanete nepozorovaně zezadu k oběti. Pro boj z očí do očí je k ničemu. Dále ještě zkouším luk. Dokonce má zaměřovač a schopnost přibližovat cíl (něco jako zoom). Nicméně ani tak není často zrovna lehké někoho trefit. Jednou stačí jediný šíp a je s protivníkem ámen, jindy nejsem stavu přimět šípy, aby zasáhly cíl. Asi se mi v toulci zkřivily. Alespoň někdy ale protivník zareaguje tak, že se s mečem v ruce rozeběhne rovnou na mě. Paráda, teď si počkám a až bude u mě, našiju to do něj. A tak taky činím. Počkám, až se přižene a z metru mu pálím šíp přímo do hlavy. Vzápětí obrazovka zčerná a jsem mrtev. Asi mu to šlo jedním uchem tam a druhým ven. No co, měl kliku. Podruhý mu to ale neprojde. Nahrávám pozici, vylákám chlápka, napnu tětivu, střílím schválně kus dál od ucha a zase tma. Hmmm, ten má uši všude.
Veliký vliv na hratelnost má i celková plynulost hry v ní i při úkonech, které s hraním těchto her souvisí. Za chvíli si zvyknete, že hra i při „rychlých“ pohybech vypadá, jakoby vám nestíhala grafická karta. Několikrát snížíte rozlišení a zjistíte, že v tom to není. Je to tak prostě naprogramované. Uznávám, že když půjdu někam krást a potmě budu prolízat cizí barák, tak asi nebudu sprintovat. Nicméně tady se jedná o hru a tak bych určité přizpůsobení směrem k vyšší hratelnosti uvítal. V každé misi toho nachodíte dost a dost a tak by vůbec neškodilo mít možnost se přes bezpečné a často už mnohokrát prolezlé lokace rychle přemístit. Dalším aspektem, který plynulosti nepřidá je interakce předmětů. Například takový klíč do dveří, který třikrát vůbec nezabere a tváří se, že do daného zámku nepatří vás přivede k šílenství, když po půl hodině bezvýsledného prohledávání kde čeho jej pouze ze zoufalství použijete počtvrté a dveře se jakoby zázrakem otevřou. Nejradši byste prokopli monitor. Přidám ještě to, že pokud přijdete ke dveřím, které se otevírají směrem k vám, tak se o vás zadrhnou, vy musíte ustoupit a znovu pootevřené dveře zavřít a otevřít tak, abyste jimi prošli. Když jsem plaval podzemním kanálem a šlo o to vydržet s kyslíkem, kterého bylo tak tak, několikrát jsem se zničeho nic zasekl uprostřed zdánlivě hladké trubky a díky tomu utopil a musel jet celou scénu znova. Nakonec se ještě zmíním o mapce, kterou máte k dispozici a která vám má pomáhat v orientaci. Mno, základní potíž je v tom, že na mapě nevidíte, kde stojíte a kam se právě koukáte. Ve skutečnosti se sice taky nevidím na mapě, když do ní koukám, ale přece jen tohle je hra a orientace v ní je trochu jiná než v reálu. V Thiefovi se pouze vysvítí lokace, ve které se nacházíte (může to být třeba celé náměstí). Řeknu vám, že jsem často sakra bloudil. Kladně hodnotím aspoň to, že si můžete přímo do mapy i mimo ni psát vlastní poznámky. Na úplný konec pasáže o hratelnosti ještě nesmím nevzpomenout dobu, kterou trvá načtení hry a komplikovanost, jak se k němu dostanu. Obojí vyjádřím stručně – zbytečně moc.
Při hraní Thiefa jsem se nacházel v několika duševních stádiích, která vyplynula z toho, jak na mě hra působila. Zpočátku jsem byl těžce zklamán, protože jsem očekával mnohem víc. Do hraní jsem se ale nutil a po určité době jsem začínal sám sebe přesvědčovat, že to vlastně není tak zlé a že bylo třeba jenom vstřebat ovládání a netradiční herní atmosféru. Po dalším hraní ale začal znovu vítězit pocit, že to není ono, v misích jen donekonečna chodím, čekám až přejdou stráže, sem tam někoho bacím palicí a když něco najdu, tak to seberu. Mise jsou časově dlouhé, coýž je jedině plus, ale po chvíli zjistíte, že se v nich vlastně nic pořádného neděje. Sice si zpočátku připadáte jako ten správný zloděj a hra na vás působí autenticky, ale po hodině bloudění barákem, kde nakonec stráže raději omráčíte, když už vás přestane bavit se kolem nich podesáté plížit a čekat, až samy zajdou za roh. Pořád taháte mapu, snažíte se v ní zorientovat a modlíte se, abyste už našli to, co po vás hra chce a byl už všemu konec. Pak se rychle vrhnete do další mise s nadějí, že teď už bude všechno jinak. Začne to zpravidla nadějně, ale časem zase zavládne stereotyp a chuť misi co nejdříve ukončit.
Pokud jste teď zklamaní z toho, co jste si přečetli, vězte, že i já jsem stejně zklamaný jako vy a přál bych si, aby všechno bylo jinak. Výborný nápad se ale setkal s ne právě pěkným a uživatelsky příjemným zpracováním, a to je velká škoda. Neříkám, že se Thief nedá hrát, nicméně bude vyhovovat těm opravdu skalním, kteří se dokážou přes tyto nedostatky přenést a nebudou jim tolik vadit. Věřím, že se u Thiefa budou mnozí i dobře bavit. Bude to taky ale hodně tím, že je to jediná hra toho druhu a toužíte-li po něčem takovém, jiná volba prakticky není. Já vycházím z toho, že být něco podobného jinak zpracováno, o Thiefa bych ani nezavadil. Mise jsou vymyšleny opravdu dobře a zajímavě, budete se setkávat s technologickými hříčkami Mechanistů – jednou ze tří složek místního obyvatelstva, najdete spoustu tajných mechanizmů, místností a chodeb. Ale není to prostě nějak to pravé.
Ještě jeden osobní poznatek na závěr – hned v úvodní misi se má v okamžiku, kdy se přiblížím k nějakému chlápkovi zapískat na píšťalku a vyvést jej spolu ještě s jednou osobou ze střeženého objektu. Hned po skočení do hry jsem aniž bych cokoli udělal nebo o hře znal uviděl v kapse píšťalku, tak jsem pískl. A hle – první úkol splněn. Pak jsem ušel v naprosté tmě několik kroků, čímž jsem se octl v malé místnůstce, ozářené sporým světlem uprostřed. Chvíli jsem se v ní motal a začal zesvětlovat monitor, abych aspoň trochu viděl, když v tom – tramtadadááá – Mision Complete. Nevěřil jsem svým očím. Zkusil jsem to znovu, tentokrát záměrně stejným způsobem a průběh byl zcela stejný. Bug? Asi ano. A ne jediný.
 | Grafika: 7/10 |
| Zvuky: 7/10 |
| Hudba: 6/10 |
| Hratelnost: 6/10 |
| Skvělou myšlenku na originální hru kazí nepěkné a málo příjemné technické zpracování. Hra se dá hrát, ale často u ní budete díky její topornosti skřípat zuby a potit krev. |
| Celkové hodnocení: 6/10 |