Tom Clancy's The Division 2: pokračování, co má říz (recenze)

Co si budeme povídat, první díl akčního thrilleru The Division sliboval mnohé a po vydání solidně zakopl. A to nemluvíme jen o grafickém downgradu. Ubisoft ale nepolevil a po půlroce pravidelných aktualizací obsahu, opravě bugů a přidávání novinek, po kterých fanoušci toužili, se z titulu vyklubala skvělá kooperační online střílečka, kterou bylo zábavné hrát. 

Očekávání nad pokračováním tedy nebyla malá a vydavatel si toho byl náležitě vědom. I díky prvnímu škobrtnutí ale měli tvůrci možnost pochopit, co se od nich v této sérii očekává a novinka tak ihned z krabičky přichází s obrovským množstvím obsahu a velmi příjemnými novinkami, na které se nemusí čekat. Výsledek? Zatraceně zábavná střílečka, která se umí přizpůsobit všem. 

Washington v nesnázích

V zasněženém New Yorku jsme se již naběhali dost, bylo na čase popojít o dům dál a tentokrát nás agentské nohy zanesou do hlavního města Spojených států 7 měsíců po událostech prvního dílu. Washington je zmítán občanskou válkou, všemožné frakce bojují o každý píď ulic, o každou památku a nad tím vším roste hrozba opětovné nákazy a především temné organizace Black Tusk, který chce město uzmout pro sebe. Jakožto ostřílený agent Divize a nový šerif se tedy vydáte dát věci do pořádku. Moc jednoduché to ale nebude. 

Nové město potěší, stejně jako mnohem pestřejší roční období.

Stejně jako v případě jedničky vás příběh neoslní hereckými výkony ani svou hloubkou, hraje spíše druhé housle hratelnosti v honbě za nejlepším lootem, který je jádrem podobně stavěných stříleček. Ubisoft se bohužel až na výjimky stále nenaučil dobře pracovat s postavami a jejich interakcí, takže čekejte horu klišovitých dialogů a drsných hlášek. 

Naštěstí vše zachraňuje hratelnost samotná a především výborné zasazení, což je kombinace, co vás neustále nutí se do hry vracet. Struktura zůstává prakticky totožná s prvním dílem, od té doby ale razantně nabobtnala a nabízí mnohem více možností vyžití. Kromě příběhových misí je tak mapa doslova poseta všemožnými nepovinnými úkoly, safehousy s výzvami, poschovávaným lootem a dalším obsahem, díky kterému je radost prozkoumávat lokace a pro jednou se nebudete všude jen teleportovat. Po dokončení příběhu pak přijde tzv. endgame, který nejen že pozmění herní mapu a lokace v ní, ale také sám o sobě schovává vyšší obtížnosti, Raidy pro početné týmy a další hardcore výzvy, ze kterých vám padne sladká odměna. 

Přestřelky jsou stále dynamické a frenetické, nepostrádají ale taktiku a strategii.

Hodně tomu nahrává i pozadí občanské války, díky kterému se v ulicích neustále něco děje. Jednotlivé frakce mezi sebou bojují, zabírají území a vy spolu s povstalci se snažíte udržet situaci pod kontrolou, zabírat strategické body na mapě a přehazovat propagandu na svou stranu. To samé platí pro různé osady, které jsou roztroušené po městě. Každá má své unikátní postavy, výzvy a úkoly, které můžete postupně plnit, aby prosperovala a dávala vám další výhody. Díky tomu působí herní svět mnohem přirozeněji a živěji a není tak neuvěřitelně prázdný jako v případě jedničky. Je radost jen tak pobíhat po ulicích, nacházet skryté lokace a loot v nich, pomáhat povstalcům a vůbec hrát svým tempem a tak, jak chcete vy. 

Pokud navíc máte rádi PvP multiplayer, nechybí ani zde Dark Zone, tentokrát navíc rovnou tři oblasti, každá v jiné části města. Mají svůj unikátní vzhled a obtížnost, stejně jako druh nepřátel a výzev, které tam najdete. Jen tu prozatím nenajdete tolik lootu, kolik by se chtělo, nadcházející rozšíření by to ale měla změnit. Ubisoft dokázal zapracovat na systému Rogue, který je nyní jasně označen a lze jej i manuálně zapínat, takže jsou online přestřelky mezi agenty mnohem zábavnější a férovější. Především protože se v těchto oblastech vyrovnává úroveň vašeho vybavení, což platí i pro mnohé online módy, takže si můžete být jisti, že tu půjde především o skill, nikoliv statistiky. Co naplat, stále lze narazit na skupinky hráčů, kteří ostatní doslova válcují, většinou je to ale spíše o štěstí a schopnostech, než neférovosti hry. 

Loot, loot a zase jen loot

The Division je hra, která se dá zařadit do kategorie "loot shooter", neboli střílečka, která stojí a padá na lákavém vybavení a zbraních, které můžete získat hraním. Už první díl to moc dobře věděl a dvojka se rozhodla lákavost ještě navýšit. Opět tedy budete vyrážet na výpravy za tím nejvzácnějším lootem, hodiny se prodírat s kamarády Raidy pro legendární zbraň či epickou vestu. Zbraní a vybavení je spousta, je různorodé a vzhledově skvěle navrženo. Především design legendárního a epického vybavení je perfektní a je radost si zkoušet jednotlivé serepetičky, stejně jako si zaskočit do střelnice a vybírat si oblíbený kvér. 

Možností, jak si postavu přizpůsobit obrazu svému, je fůra. 

Veškeré statistiky a procenta byla značně zjednodušena a ačkoliv systém vybavení zůstává stejný, je mnohem přehlednější. Jakmile odemknete jednotlivé gadgety, jako jsou optiky, stabilizátory a tlumiče, můžete je aplikovat k jakékoliv zbrani a zbytečně nezabírají místo v inventáři. Tam bude dost místa na suroviny a jednotlivé modifikace, kterými můžete osadit zbraně a brnění. Potěší také možnost aplikovat barevná schémata na jednotlivé části těla, jako jsou rukavice, vesta, batoh a jiné. Postavu si tak můžete zbarvit a upravit přesně podle svého gusta. 

Jak jsem poznamenal už v úvodu, druhý díl má už od svého startu spoustu prvků, které jedničce dlouho chyběly. Jedním z nich je i bohatá customizace s možností jednotlivé části oděvu získávat jak prostřednictvím obyčejného hraní, tak zakoupením prémiové měny. Ta naštěstí platí pouze a jen na kosmetické doplňky a do hry nijak nezasahuje. Během hodin testování jsem navíc zjistil, že jde i obyčejným hraním získávat víceméně jakoukoliv část šatníku, i když náhodně. Vše vám padá skrze kufříky a v pozdějších fázích hry dokonce padá i samotná prémiová měna, takže si po chvilce šetření můžete vyrazit do obchodu a nakoupit přesně to, co chcete. 

Jinak si můžete přizpůsobit vše, od čepic a brýlí až po trička, kalhoty a boty. Příjemným dodatkem jsou pak masky, šátky a unikátní přívěsky na batoh, které uvidíte vzadu na postavě. To jde ruku v ruce s mnohem propracovanějším editorem postavy, který vás uvítá na začátku hry. Ten sice nedosahuje kvalit RPG her jako Skyrim, můžete si v něm ale ukutit solidního hrdinu včetně šrámů, zbarvení a dalších detailů. 

Všeho s mírou, a to i v menu

Vývojáři se rozhodli také trochu osvěžit uživatelské rozhraní hry a bohužel musím přiznat, že ne vždy k lepšímu. Lehce holografický styl všech ovládacích prvků zůstal a skvěle sedne nátuře hry, když se už ale vydáte do menu a inventáře, chvíli to trvá, než se zorientujete. Velké množství obsahu totiž zapříčinilo, že na vás vybafnou všemožné složky, řádky a grafické prvky, a také velké množství textu. Chce to opravdu čas se ve všem zorientovat a vědět, kde co je, to je ale holt daní za velké množství obsahu a věcí, které hráč musí pochopit. 

Uživatelské rozhraní je občas zavalené informacemi, lze si ale zvyknout.

Jak budete hrát, postupem času už budete skoro automaticky vědět, kam co patří, kde najdete výzvy, kde přijmete splněné projekty a další. Mnoho prvků je navíc doslova schováno a zahrabáno, a je potřeba tomu věnovat čas. Naprosto bez vysvětlení zůstává i další novinka, tzv. volání o pomoc. Kdokoliv na serveru včetně vás totiž může v případě problémů vlka samotáře povolat posilu, což uslyší všichni agenti na stejném serveru. Vy pak máte možnost odpovědět a hráči v nesnázích pomoci, nebo to ignorovat. Veškeré označení je ale tak miniaturní a minimalistické, že bez pořádného zkoumání nemáte šanci poznat, co se po vás vlastně chce a co máte stisknout. Naštěstí stačí jen rychlý výlet do Googlu. 

Nové město, staré radosti

Pravděpodobně nejviditelnější změnou je kromě zasazení především roční období. Pryč jsou zasněžené ulice, do Washingtonu dorazilo léto a s ním i slunné počasí. Jeden by mohl namítat, že právě noční zasněžený New York vypadal z grafického hlediska nejlépe, pravdou ale je, že The Division 2 je zatraceně pěknou hrou. Jen to tolik nebije do očí. 

Ve hře je na co koukat, především díky velkém smyslu pro detail.

Především město samotné je mnohem detailnější a pestřejší, je radost ho prozkoumávat a bojovat v něm. Nezřídka se stává, že narazíte na krásný výhled nebo hutnou atmosféru, když se v noci plížíte mlhou, nebo v podzemních laboratořích s chabým osvětlením vzpomínáte na Resident Evil. Druhý díl má prostě duši a velkou měrou se na tom podílí také zcela dynamické počasí a denní doba. 

Během hraní se totiž nezávisle na ničem neustále mění den na noc a zase zpět. Stejně tak během jediné mise můžete narazit na krásné slunečné počasí, a za několik minut se spustí agresivní bouřka s lijákem. Tyto změny pozitivně ovlivňují hratelnost, protože nemáte pocit, že hrajete pořád to samé. Kolikrát se mi stalo, že jsem opakoval i stejnou misi, ale s úplně jiným počasím, díky čemuž jsem se za mnoho hodin ani jednou nedočkal stereotypu a pocitu, že se nudím. 

Washington má z vizuálního hlediska rozhodně co nabídnout. 

Ruku v ruce s tím jde i solidní počet nepřátel a jejich druhů. Je jedno, jestli mluvíme o frakci Hyen, fanatických Sons nebo profi organizaci Black Tusk. Každá má mnoho druhů nepřátel, kde ke každému musíte přistupovat trochu jinak. Právě na to se hodí vaše schopnosti, kde kromě veteránů jako automatická střílna nebo dron dorazily i zajímavé novinky, jako ozdravovací zařízení Úl či přenosný štít, který vás vytáhne ze spoustě šlamastik. 

Bohužel trochu hapruje umělá inteligence, která je přinejmenším nevyzpytatelná. V jednu chvíli máte proti sobě sehraný tým, který se kryje, koordinuje svůj pohyb, domlouvá se a obíhá vás ze strany, což působí skvěle a dává zabrat. Pak ale najednou někdo vystartuje a sprintuje pomalu na druhý konec mapy "se skrýt", zatímco proběhne kolem asi dvou hráčů, co do něj vší silou pálí. Takové chvilky vám minimálně vykouzlí úsměv na tváři, do celkové vypjaté atmosféry ale nesedí a po nějaké době vám přijdou někteří vojáci naprosto neschopní. 

Ačkoliv tak nelze mluvit o velkém grafickém pokroku, The Division 2 vypadá často výborně a především mu nechybí smysl pro detail, který vynikne skrze nový foto režim. Také si během hraní mnohem více všimnete skvělého soundtracku, který začne hrát víceméně během jakékoliv větší akce, stejně jako důležitých příběhových okamžicích. Dobře podtrhuje atmosféru a události na obrazovce.