Tony Hawk's Pro Skater 1+2: Tonyho návrat na skejťácký trůn | Recenze

Psal se rok 2000, v televizi letěli Strážci vesmíru a já byl ještě škvrně, které o hrách mělo pramálo vědomostí. Právě v téhle době se mi mimo jiné představil jeden na první pohled nenápadný profi skejťák jménem Tony Hawk. Ne skrze jeho skutečné kousky. Ty obdivoval spíše můj strýc. Ale právě u něj jsem se poprvé s Tonyho šíleně arkádovou hrou dostal do kontaktu a tehdy jsem ještě netušil, že z toho bude láska na celý život. Ono to tak po pár letech ani tolik nevypadalo, protože Tony Hawk a jeho hry si prošly i velkým úpadkem a já už tak mohl jenom vzpomínat, jaké to bylo a doufat, že se dočkáme další opravdu kvalitní pecky tohoto rázu. Trvalo to, chtělo to hodně přetrpět, ale nakonec jsme se dočkali.

Některé lokace svojí krásou přímo vyzývají abyste se projeli

Vzít si na triko předělávku takto kultovního titulu, který si zamilovala naprostá většina hráčů, kteří kolem roku 2000 měli na čem Tonyho zapařit, to je opravdu pořádně náročný úkol. Musíte zůstat věrní originálu, přinést dostatečný posun a zároveň se zbavit neduhů, které by v moderní době původní titul mohly srážet. Nelehkého úkolu se nakonec chopili vývojáři ze studia Vicarious Visions, kteří už mají na kontě neméně podařený remake prvních tří dílů Crashe Bandicoota. Nyní ukázali, že nejde o žádnou náhodu, ale ukázku skvělých dovedností tohoto studia. 

Zpět o dvacet let

Oznámení remaku prvních dvou dílů Tony Hawka ve mě okamžitě vzbudilo obří vlnu radosti, obav, nadšení a zvědavosti. Ze všeho nejvíc se ale začala postupně drát na povrch nostalgie. Ta úřadovala jakmile jsem Tonyho zapnul a do pozadí úvodní sekvence se rozeřvali Rage Against the Machine. Byl jsem doma. Prsty jako kdyby nikdy nezapomněly, jak se to dělá a já zase stříhal jeden trik za druhým a prokládal je manuály a grindy. Jakoby neuběhl ani den od mého posledního dostaveníčka s touto klasikou. Jak je to vůbec možné, musím se ptát. A to je právě kouzlo Tony Hawka. Je to jeho jednoduchostí a arkádovým pojetím. Tak si to pojďme hezky popořádku rozebrat.

Kombinace prvního a druhého dílu nabízí dohromady osmnáct úrovní, stvořených přímo k tomu, abyste se tam pořádně vyřádili s prknem a plnili bláznivé úkoly, které si pro vás vývojáři připravili již před dvaceti lety. S hrami se totiž v tomto ohledu nijak výrazně nehýbalo a můžete se tak spolehnout, že pokud máte sloní paměť a víte, kde se co nacházelo v předloze, budete se cítit jako doma.

Mapy nabízejí rozmanité druhy prostředí, každá je něčím unikátní

Každá mapa nabízí celkem deset úkolů z nichž čtyři se zaměřují na vaše skóre. Zbytek je vždy složený ze sbírání předmětů (písmenka slova S-K-A-T-E, speciální předměty nebo skrytá videokazeta) či dělání konkrétního triku na určitém místě. Výjimkou jsou mapy se soutěží, kde ve třech minutových kolech bojujete s počítačovými soupeři o nejlepší skóre. Nejde o nic složitého a kampaň je možné dokončit v závislosti na zkušenostech i za pár hodin. Pro nováčky to rozhodně bude na stoprocentní průchod aspoň něco mezi patnácti až dvaceti hodinami. Pravda, některé úkoly vám přidělají i pár vrásek na čele. Buď něco nebudete moci najít, nebo bude hra mít až příliš specifický požadavek. V konkrétním případě jsem měl udělat grind na jistém zábradlí, hledal jsem ho hodinu po celé mapě, vyzkoušel snad všechna zábradlí co šlo a nakonec jsem zjistil, že jsem jenom začal na špatné straně. Úkol jsem tak splnil, ale hra mi ho prostě nezapočítala a já hledal jinde. Jde ale o velmi ojedinělé případy.

Právě nováčkům může největší potíže dělat sbírání skóre. Vysokých cifer v této oblasti dosahujete tak, že řetězíte triky za sebe a propojujete je do komb, která násobí množství získaných bodů. Naučit se ale triky správně spojovat není tak jednoduché a chce to chvíli cviku. Důležité jsou speciální triky, které vám jsou schopné nasypat do bodového ukazatele i několik tisíc a jejich znásobení je potom opravdu pořádný odraz pro vaše celkové skóre. 

Některé pády skutečně fyzicky bolí

Do průchodu úrovněmi se můžete vrhnout s vlastním jezdcem nebo někým z již zavedených skejťáckých jmen jako je Tony Hawk, Chad Muska nebo třeba Rodney Mullen. Kromě staré gardy se však přidává i pár nových jmen a nemusíte se tak bát, že byste si svého oblíbence nenašli. Každý z jezdců má rozdílné atributy dovedností, které můžete vylepšovat skrze žetony sbírané na každé z map. Nakonec tak váš jezdec bude mít špičkové schopnosti prakticky ve všem a vy už se můžete honit jen a jen za lepšími výsledky a dovednostmi svých prstů. 

Poctivé odemykání obsahu

Tak jak si to pamatujeme, tak jak to máme rádi a jak to do podobných her patří. Obsah ve hře se odemyká výhradně hraním. Žádné kreditky, žádné nakupování, všechno si musíte vybojovat hezky na plácku, kde si za plnění úkolů odemykáte vylepšení jezdců, nové úrovně a také kosmetické doplňky. A že jich je opravdu požehnaně. Na závěr potom nechybějí ani videa, která jsou odměnou za dokončení hry s určitým jezdcem. Díky tomu budete mít na dlouhou dobu co dělat. Ve hře je mimo jiné také sedm set výzev ke splnění a jejich dokončení je běh, nebo spíše jízda na dlouhou trať na jejíž dokončení budou stačit jenom ti nejvytrvalejší matadoři.

Rozmanitého obsahu je ve hře požehnaně, všechno získáte hraním

Kromě klasického obsahu jsou potom ve hře skryté ještě nějaké ty easter eggy, odkazy na předcházející hry a přídavky navíc, které vám umožní odemykat nové postavy a další doplňky. Hra vám ale neřekne jak, ani jaký je váš progres. V tomto si musíte vystačit naprosto sami a všeho se dobrat svým úsudkem. Nebo podle internetu, ale to trošku ztrácí kouzlo, které vývojáři hledání ukrytých předmětů dali. 

Soupeři se s vámi mazat nebudou

Když už máte všechno odemčené, úrovně prolezlé na sto procent a připadáte si jako bohové ježdění na prkně, přichází další část. Multiplayer v němž poměříte síly ostatními hráči. Tady začíná skutečná, nehynoucí a náročná zábava. Soupeřit budete v několika disciplánách, které se vždy prostřídají na určité mapě před tím než přejdete na další. Budete tak muset ukázat svoji všestrannost, abyste byli konkurenceschopní ve všem. Soupeřit budete v dosahování bodů na rychlost, nebo třeba na jedno kombo. Nechybí ani klasická hra graffiti, ve které si musíte označkovat co nejvíce částí mapy. 

Hra nabízí podrobné statistiky a přes sedm set výzev

Nejen z online multiplayeru žije Tony Hawk, ale v současné době už si nejspíše většina z nás u lokálního multiplayeru tolik nezařádí. Hra ho každopádně nabízí i se všemi legendárními hrami jako je honěná nebo třeba "horse" ve kterém poražený dostane písmenko do zvoleného slova a prohrává ten, kdo ho jako první složí celé. Pokud budete mít možnost, rozhodně s kamarády k této variantě sedněte, je upřímně docela škoda, že si ji za běžných podmínek nezahrajete s přítelem i online.

Online multiplayer se ovšem potýká s jedním nepříjemným neduhem. Tím je jednoznačně to, že ačkoliv je hra pro singleplayer krásně optimalizovaná, s více hráči je občas problém a dochází k propadům snímkování. Opravdu vám nepřeji zažít takový fps drop ve chvíli, kdy jste uprostřed komba za několik set tisíc bodů a jdete si hrdě pro vítězství. Právě takový propad vás ho totiž může stát. Musím taky podotknout, že tento problém je i když jste na obrazovce sami a hrajete lokální multiplayer. Snad vývojáři problém rychle vyřeší, jinak totiž úplně zabijí hru na jedné obrazovce.

Další drobný nedostatek vidím v tom, že některé výzvy se dají splnit vážně dost rychle, ale čekání na další hru je vždy stejně dlouhé. Nejde ho nijak urychlit třeba potvrzením, že jste připravení na další hru. Stává se tak, že někdo potřebné kombo udělá za deset vteřin a potom zase půl minuty čekáte, než se načte nová hra. V neposlední řadě mě také mrzí, že pokud nehledáte motivaci sami v sobě, vlastně se multiplayerem moc nikam neposouváte. Ano, je zde třeba žebříček počtu vítězství, ale upřímně řečeno to nestačí. Chtělo by to propracovanější systém, který vás bude motivovat a to se zde bohužel neděje.

Nezapomínejte skejtovat zodpovědně

Propojení hráčů pomáhá také editor úrovní, díky němuž si můžete užít i tvorbu ostatních hráčů a nejste tak odkázaní pouze na již vytvořené parky ve hře. Možností zde je více než dost a já už se nemohu dočkat, až se proženu po některé z propracovaných úrovní se kterými mnozí hráči po nějaké době jistě přijdou. 

Renovace nestárnoucího

Jestli něco nyní můžeme s jistotou říci, je to fakt, že Tony Hawk není pouze výtvorem, který byl stvořen svojí dobou a dnes už by neuspěl. Nový remake krásně ukazuje, že jednoduchá arkádová hratelnost je dokonalou cestou k tomu, jak se sportovním titulem zaujmout dlouhé zástupy fanoušků a nabídnout jim tak naplněný kotel zábavy, že nebudou muset ještě týdny sáhnout po ničem jiném. Všechny základní mechaniky totiž zůstávají v zásadě totožné s původní hrou a objevuje se pouze jejich optimalizace pro současná zařízení v kombinaci s mírným zrychlením hry.

Na to vývojáři nabalili také nový grafický kabátek, za nějž se rozhodně nemusejí stydět a především úrovně samotné vypadají k pomilování. Samotní jezdci už nejsou tak dokonalou podívanou, ale za zběsilého prohánění se na prkně vám to vlastně vůbec nevadí. Dnešní standardy hra splňuje velmi důstojně. I proto mě ovšem trošku mrzí, že ve hře zatím není fotorežim, který by naplnil umělecké choutky každého skateboardového maniaka.

Když mluvíme o nestárnoucím, nesmím samozřejmě zapomenout na to, že Tony Hawk's Pro Skater 1+2 si bere pořádnou porci písní z původních soundtracků a nostalgickou notu tak trefuje se vším všudy. Podobně jako u jezdců, i zde se přidávají také nová jména, ale příjemné je, že si playlist můžete editovat dle libosti a z nabídky vývojářů vymazat kteroukoliv píseň, takže pokud ujíždíte pouze na starých peckách, prostě se zbytku zbavíte a klidně si jeďte jenom song Superman od Goldfingeru, když vám to udělá radost.