Virtua Tennis je značka majitelům konzolí a PC známá. Teď se pokouší Sega se svým tenisem prosadit i na chytrých telefonech a tabletech.
Jen málokdo z dnešních hráčů asi ví, proč že vlastně SEGA vydává spoustu svých titulů s přídavkem Virtua. Původní záměr byl v tom, že hry s tímto názvem měly ukazovat skvělé 3D zpracování postav, které ve své době (1993-1994) nemělo obdoby. Díky tomu se tak dodnes setkáváme s hrami jako Virtua Fighter, Virtua Racing, či Virtua Tennis, na který se podíváme dnes.
Tenisové simulátory to na dotykových displejích nemají vůbec jednoduché. Vývojáři totiž často naráží na problém s ovládáním, který není snadné vyřešit.
Tenisové simulátory to na dotykových displejích nemají vůbec jednoduché
Hra by totiž ideálně měla sednout casual hráčům, kteří se nechtějí hodiny učit, jak hru správně ovládat, ale na druhou stranu by měla umět různé druhy úderů, aby si na své přišli i hardcore fanoušci. To SEGA zvládla tak nějak na půl.
Ve hře máte totiž hned čtyři možnosti ovládání. Mě zaujaly nejvíce především dva módy. Ten první lze označit asi už za jakýsi klasický, tedy gamepad na levé straně a čtyři akční tlačítka na pravé. Jelikož se jedná o tenis, tato čtyři akční tlačítka slouží jako různé údery. Směřovat úder ovšem není jednoduché. Proto není na škodu vyzkoušet i další z nabízených možností, kdy hráče ovládáte pohyby po displeji.
Údery jsou potom opravdu efektivní, neboť přejedete prstem po displeji přesně ve směru, kam chcete udeřit. Na druhou stranu je tu ale zase problém s přemísťováním, které se ovládá za pomocí doteku na místo, kam chcete, aby váš hráč doběhl. Případné problémy asi nemusím dále rozvinovat. Nicméně na ovládání si lze zvyknout a hru zvládnou i začínající hráči.
Ve hře nalezneme padesát hráčů a 18 stadionů s kurty. Bohužel chybí licence, takže hrát budete proti smyšleným hráčům, což je obrovská škoda. Pokud jste navíc fanoušci ženského tenisu, máte smůlu. Ženy zde nenajdete vůbec. Co se povrchů týče, zastoupeny jsou čtyři, nicméně během hraní jsem mezi nimi výraznější rozdíl nezaznamenal.
Pro hraní si můžete zvolit například SPT World Tour, tedy něco jako kariérní mód. V něm se octnete na posledním místě světového žebříčku a vaším cílem je samozřejmě dostat se až na vrchol. Postupně se tak budete účastnit různých turnajů a za vyhrané peníze zase kupovat vstupy do jiných turnajů.
V průběhu toho si můžete i zlepšit schopnosti na několika tréninkových disciplínách, které jsou vcelku zábavné. Velký problém ale u kariéry vidím především v nemožnosti ukládání.
Turnaj musíte začít a zároveň dokončit na jedno zapnutí
Když budete mít rozehraný třeba finálový zápas dlouhého turnaje a náhle budete muset hru přerušit, máte smůlu. Turnaj musíte začít a zároveň dokončit na jedno zapnutí. Samozřejmě lze využít funkce multitasking a později zápas dohrát, ale potom zase bude trpět baterie vašeho mobilního přístroje. Nějaká možnost rychlého uložení by byla jen vítána.
Virtua Tennis Challenge nabízí jak klasické singly, tak i debly, což je velmi vítané oživení. Když k tomu ještě doplním, že je možné zápasy odehrát i přes multiplayer, a to díky bluetooth či on-line, fanoušci multiplayeru budou skákat do stropu. Ačkoliv je možné hrát například debly ve všech čtyřech hráčích, měl jsem občasné problémy s připojením. Doma mám wifi o rychlosti přes 50mb/s, takže mým připojením to určitě nebylo, navíc podobné problémy hlásí i jiní hráči.
Graficky hra na první pohled vypadá velmi hezky, bohužel však při bližším prozkoumání si všimnete zpomalených pohybů hráčů. To je zapříčiněno nízkým frameratem, což určitě zamrzí.
Pokud hledáte nějakou tenisovou hru na občasné zahrání, Virtua Tennis Challenge není špatným kandidátem. Také díky extrémně malé konkurenci si dovedu představit, že dokonce dosáhne solidních prodejních čísel. Nečekejte bezchybnou hru, ale pokud se zmíněné chyby a problémy naučíte tolerovat, užijete si pár hodin obstojné tenisové zábavy.