Těšili jsme se, těšili. Jak už je u Blizzardu dobrým zvykem, mediální ruch okolo jejich nového počinu byl vyhypován na maximum. Není se čemu divit. Podobně jako Diablo II, je i třetí pokračování Warcraftů jednou z nejočekávanějších her – po právu. Nicméně, stojí ty dlouhé roky čekání za to, co se nám nakonec dostalo na počítače? Podle mého názoru patrně ne.
Na úvod bych měl vysvětlit slůvko „patrně“ v poslední větě předchozího odstavce. Tento článek je zamýšlen jako mé subjektivní dojmy, sepsané po několika hodinách hraní této hry. Rozhodně si tedy nedělám nárok na absolutní správnost mých názorů a tím pádem ani nevylučuji, že po deseti misích si mohu myslet něco zcela jiného.
První, co vás na hře patrně upoutá bude grafika. Je plně 3D a první dojem z ní bude rozhodně pozitivní. Ne tak už ten druhý. Můžete si nastavit libovolný pohled na scénu, tj. přiblížení a úhel pohledu, ale nejčastěji patrně budete využívat původní nastavení, protože je zkrátka nejpraktičtější. Použitý způsob zobrazení se projeví i tehdy, pokud neměníte úhel pohledu – každý domeček vypadá trochu jinak, pokud jej máte v některém z rohů nebo přímo uprostřed obrazovky – pro oko je to určitě lahoda.
Určitě si také všimnete jednotlivých animací. Jak patrně víte, hra má poměrně silný příběh, který je založen na hrdinech, kteří prostupují celou hrou a postupně zdokonalují své vlastnosti. Ve chvílích, kdy se má odehrát nějaká důležitější událost (ale ne tak důležitá, aby kvůli ní bylo nutné přepínat do intra), promluví obličej vašeho hrdiny v dolní části obrazovky. Přiznám se, že tak hezky animované ksichtíky jsem už dlouho neviděl. Jsou správně comicsově hranaté, ale přitom tak nějak úžasné rozpohybované, že se určitou budou líbit i vám. Nicméně, na „tlemících se držkách“ hra rozhodně nestojí.
Trochu zamrzí, že například stromečky vypadají jeden jako druhý, ve větru se neohýbají (to je neustále bezvětří?! Vy Blizzardi jedni líní…) a tak je to skoro se vším. Hezky animovaná je voda, kterou jednotky mohou překračovat a tím vytváří působivé vlnky. Určitým zpestřením je střídání dne a noci, kdy v noci se vše ponoří do temných odstínů a i pozornost jednotek by měla být o něco nižší.
Abych nemluvil pouze o grafice – zvuky na tom nejsou o moc lépe. Peasantovo hláška „Yes, mylord!“ se snad od dob Warcraftu II vůbec nezměnila. To má být vtip? Patrně ne, ty pravé frky přijdou na řadu až za chvíli, když budu mluvit o hratelnosti…
Což je… právě teď. Všichni fanoušci Warcraftů čekali, co nového třetí díl přinese. Na začátku vývoje se často zdůrazňovalo, že W3 bude kombinací realtime strategie a RPG hry. Dokonce kvůli tomu vznikla nová zkrátka RPS – Role Playing Strategy. Postupem času se o RPG složce hry mluvilo méně a méně a ve finálním produktu je situace následující: ve hře jsou přítomny jak masy klasických jednotek, které můžete produkovat takříkajíc jako na běžícím pásu, tak i několik hrdinů vybavených výjimečnými schopnostmi, kteří se postupně zlepšují a získávají tak přístup k ještě lepším a dokonalejším kouzlům.
Nedokážu odhadnout, jaký je ve hře poměr misí „vyrob milion vojáků a pošli je na nepřítele“ vs. „vezmi svých pár svalnatců, kličkama obejdi nepřítele a osvoboď našeho hlavouna“, ale z úvodu hry mám pocit, že druhý typ misí je ve hře zastoupen přeci jenom o něco častěji než je tomu v jiných strategických hrách. Napadá mě ovšem otázka – to je všechno? To nám strategie, která se tak dlouho vyvíjela, nabídne jenom klasickou kaši, kterou najdeme v každé jiné strategii? To snad ne… Bohužel, zatím nedokážu říci, zda to tak skutečně je, ale pokud by tomu tak bylo, jsou pro mě Warcrafti největším zklamáním letošního roku.
Jak vypadá klasická mise? Téměř na chlup stejně jako v předchozím dílu. Prvního peasanta pošlete do blízkého dolu rubat zlato, brzy si v radnici necháte „vyrobit“ dalšího, toho také pošlete pro zlaťáky, tak to zopakujete několikrát do doby, než budete mít stabilní přísun zlaťáků. Pak pošlete dalšího peasanta postavit několik farem, dalšího pro dřevo do lesa a jednoho si vyhradíte na stavbu dalších budov – kasárny, kovárna, která vám nabízí vylepšování jednotek atd. Zkrátka nic, co bychom neznali. Jakmile si vycvičíte dostatek vojáků, vezmete je a hrdinu nadaného několika unikátními vlastnostmi a převálcujete blízkou nepřátelskou osadu. Tak hra vypadá, alespoň tedy v úvodu.
Přesto věřím, že hra si najde početný houf svých příznivců – má k tomu všechny předpoklady – grafika je pěkná, prvních pár misí prolétnete rychlostí blesku a bez větších obtíží, stojí za ni firma s obrovskými zkušenostmi, která skutečně ví, co si hlavní proud hráčské komunity žádá… to je určitě dobrý základ k tomu, abyste se do hry správně „zažrali“. Mně, jako hráči, který u prvního i druhého dílu strávil desítky hodin, se toto ovšem zdá trochu málo. Po těch dlouhých letech vývoje, bombastických slovech představitelů Blizzardu a desítkách špičkových screnshotů jsem byl navnaděn na něco neobyčejného. Zkrátka na hru, která opět posune mantinely žánru o pěkný kus dál. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Warcraft 3 měl být právě takovou hrou.
Dvě perličky na závěr. Inteligence jednotek není na příliš vysoké úrovni. Několikrát se mi stalo, že se jednotky při delší cestě zadané prostřednictvím kliku na mapu někde zasekly o stromeček, případně přesně kopírovaly kraj lesa, místo aby šly nějakou přímější a rychlejší cestou.
Určitě se vám ve W2 stalo, že se váš peasant při stavbě domečků, kdy je potřeba využít každou volnou plochu, obestavěl ze všech volných stran domečky, zatímco z druhé strany byl kupříkladu les. Tento problém by určitě bylo možné obejít nějakou jednoduchou programátorskou kličkou, ale ve W3 jsem se s tímto problémem setkal hned v první „budovací“ misi.