U pondělích prvních dojmů z této dlouho očekávané strategie se podle očekávání strhla vášnivá debata natěšených fanoušků a těch, kteří tuto hru již měli možnost hrát. I já jsem ve svém hraní postoupil o pěkný kus dál a tak přináším své další postřehy nabyté během dalších několika dnů strávených intenzivním hraním.
Protože můj předchozí článek vyzněl dost kriticky, začnu jeho pokračování vyzdvižením jednoho z hlavních kladů, na který jsem během hraní narazil – skvělý příběh. Zatímco dosud jsme byli zvyklí, že strategiemi se proplétal určitý příběh, ale mise byly víceméně stále o tom samém (případně se příliš nevzdalovaly od zaběhnutého mixu budovacích a chodících misí), ve W3 je to trochu jinak. Asi nejvýraznější změnou je fakt, že hned na začátku nemáte přístupné kampaně pro všechny rasy přítomné ve hře. První, velmi krátká úvodní kampaň je za Orky, následuje první opravdová kampaň za lidi a poté kampaň za Nemrtvé. Kampaně za různé rasy se tedy celou hrou prolínají jako spletený cop a vy tak vlastně v průběhu jedné dlouhé hry postupně vyzkoušíte, jaké je to v kůži všech ras. Vše doplňuje a nadmíru okořeňuje příběh plný zvratů a vy tak víte, proč skončila kampaň za lidi a proč najednou hrajete za Nemrtvé.
To by tedy bylo jedno velké, jednoznačné plus této hry. Bohužel, i když se může zdát, že nudit se nebudete, není to tak docela pravda. Mise, i když jsou relativně pestré, se nijak výrazně nevymykají už známému warcrafto-starcraftovskému standartu – nenarazíte tedy na nic převratného, co by vás ohromilo a donutilo s úžasem vydechnout „whoa, to je super!“ Tedy něco, co jsem já kupříkladu zažíval u KKND2, když jsem přišel na to, že si z dostupných komponent mohu sestavit zcela odlišné jednotky, které nejvíc vyhovují mému způsobu boje.
Díky koncepci hry a propletenosti, se v jejím průběhu musíte naučit hrát za všechny strany – to také nemusí vyhovovat každému. Přiznám se, že jsem měl velké problémy, když jsem začal hrát kampaň za Nemrtvé a musel si zvykat na jiná písmena vyvolávající kouzla hlavního hrdiny.
Ke grafice se již nemíním vracet, snad jen tolik, že intra mezi jednotlivými kampaněmi jsou další věcí, kterou byste si neměli nechat ujít. Stejně tak krásná, orchestrální hudba – zatímco zvuky jsem po krátké chvíli ztlumil na přijatelné minimum, hudbu mám stále nastavenou téměř na plný výkon. Mění se podle situace a je to vskutku další z důvodů, proč byste tuto hru měli alespoň zkusit.
Tímto článkem končím popis svých prvních dojmů. Dál je na řadě recenze, kterou pro vás připravuje Martin Zavřel.