Watch Dogs Legion: hackerské žně v Londýně | Recenze

Vyvrcholení letošní herní sezony je tady a svou jízdu započalo také studio Ubisoft, které se rozhodlo své fanoušky finančně zruinovat. Jako první přichází na řadu městská akce Watch Dogs: Legion neboli třetí díl již zaběhnuté hackerské značky. Ta papírově slibovala mimo přesun do Londýna blízké budoucnosti zejména inovativní způsob hratelnosti, umožňující ovládat libovolnou postavu, ale také pochopitelně výrazný grafický posun. Na to, jak se vývojáři s velkými cíli vypořádali, se podíváme v následující recenzi.

Hacker, ten tvrdý chleba má

Hackerské uskupení DedSec nemá lehký život. O tom jsme se mohli přesvědčit již v předchozích dílech a situace se nemění ani tentokrát. Londýn se pomalu vzpamatovává z nedávných bombových útoků, ze kterých byla obviněna právě zmíněná organizace. Hlavní město se zároveň dostává do područí militaristické skupiny Albion, která převzala kontrolu nad všemi aspekty lidského života.

Stealth postup je nejvýhodnější postup

Pryč jsou jistoty jako bezpečí, soukromí a svoboda, Londýnem zmítá strach, útisk a kontrola veřejného i soukromého života je na denním pořádku. Albion zkrátka ovládl veškeré klíčové spojnice lidského žití a zastupuje rovněž místní instituce. Velký bratr se neustále dívá, což poměrně ostentativně naznačují stovky létajících dronů schopných rozklíčovat jakýkoli náznak nežádoucího odporu.

Navštívíte spoustu známých míst

Klíčové body zápletky tak opět kopírují dosavadní tendence herní série o hackerském uskupení jako symbolu boje za znovunabytí lidské svobody a důstojnosti v přetechnizovaném městě blízké budoucnosti. Vývojáři tentokrát těžiště příběhu přesunuli do Londýna, což se ukazuje jako výtečný krok. Bez dlouhého mučení se přiznám, z této skutečnosti jsem nebyl zprvu zrovna nadšený. Již první průjezd městem však mé zbytečné obavy rozprášil naprosto omračujícím způsobem. Městské akce vždy stojí zejména na výtečně zpracovaném herním prostředí, a právě tím Londýn v podání Ubisoftu bezesporu je.

Míra detailů a věrnost skutečnosti je v kombinaci s utopistickou vizí blízké budoucnosti vskutku úchvatná, stejně tak jako výsledná prezentace. Na jedné straně totiž vždy stojí herní svět, na straně druhé ovšem také schopnost hráčům toto prostředí prodat. Ubisoft v tomto ohledu odvedl výtečnou práci a nabízí neskutečně energický, životem překypující a uvěřitelný Londýn, který budete hltat každým metrem, každou vteřinou hraní, a to ve všech jeho úrovních.

Připraveno je velké množství zábavných hračiček

Ať už jste v metru, v zapadlých ulicích, u notoricky známých reálií, v obytné zástavbě nebo poskakuje po střechách, vždy bude co objevovat a vždy bude ten správný čas pro to se zastavit a jen tak se kochat výhledem či sledováním místního obyvatelstva. Nebo na trochu toho nahlížení do soukromí.

Dobrý den, nechcete se přidat k nám?

Právě o tom vždy série Watch Dogs byla. A ani v Legion se pochopitelně nic z tohoto přístupu nemění. Opět budete moci mapovat kteréhokoli občana města, sledovat jeho kroky, odhalovat jeho skryté stránky nebo ho dokonce rekrutovat do DedSecu. Právě tato mechanika je jedním z hlavních taháků Legionu a jde o skutečně atraktivní lákadlo. Oproti předchozím dílům tak nemá titul jasně daného hlavního hrdinu, tím se stává samotná organizace jako celek, složená z jeho jednotlivých členů.

Nechybí ani foto režim

Kdo tento tým bude tvořit, je už pouze na vás. Rekrutovat můžete téměř kohokoli v závislosti na vašich potřebách. Celý systém je jednoduchý, byť možná trochu zdlouhavý. Po základním screeningu potenciálního rekruta a výběru toho nejvhodnějšího stačí jen konkrétní osobu oslovit a vypomoci s jeho problémem. Nejčastěji jde o zajištění dat, pořízení fotografií apod.

Rekrutování nových členů DedSecu ovšem neplní pouze roli vedlejších úkolů, ale zároveň stojí v základu celé filozofie hry. Aktivovat totiž lze režim permanentní smrti, která do celkové hratelnosti vnáší nový náboj. Pokud váš člen během plnění úkolu zemře, je nadobro ztracen. Misi tak musí dokončit některý z dalších členů. O rekruty se tak budete skutečně bát, neboť každý z nich disponuje jinými schopnostmi. Přijít o každého z nich je vždy celkem bolestivé. Naštěstí smrt není jediným východiskem nezdaru, pokud totiž nepoužijete hrubé násilí, máte šanci, že budete pouze uvězněni na určitou dobu. Máte v týmu právníka? Právě ten vám může pomoci dostat se rychleji zpět do hry.

Každá strana má dvě mince

Tato pro Ubisoft nová herní mechanika je příjemným zpestřením, přináší také několik ale. V první řadě je to absence výrazné hlavní postavy, a tak i nemožnost se jakýmkoli způsobem ztotožnit s herním hrdinou. Po většinu hry totiž budete členy neustále střídat, a tak si vybudujete vlastní pouto spíše na základě konkrétních dovedností, než-li osobní pouto k postavě jako takové a k motivům jejího jednání. Ve Watch Dogs: Legion je totiž hlavním hrdinou DedSec jako celek, což může být vzhledem k anonymnímu charakteru skupiny pro někoho celkem problém. Druhý nedostatek této herní mechaniky potom vychází z jejich samotných základů. Díky nespočtu herních postav sice roste celková variabilita plnění misí, bohužel po delším hraní se ukazují trhliny v podobě jejich vzájemné podobnosti.

Noční Londýn vypadá skvěle

Každá z postav sice nabízí trochu jiné možnosti, výsledná hratelnost tím ale v žádném případě neposiluje. Celou hrou tak můžete v poklidu projít s jedním jediným členem a o nic ochuzeni nebudete. Pocit volné svobody je v tomto ohledu spíše minimální. Určité výhody typu rychlejší hacking, neomezený dosah či přístup do zabezpečených prostor na základě oblečení jsou sice příjemné, ve finále se ovšem lze obejít i bez nich.

Hrát můžete téměř za kohokoli

Jelikož zmiňovaná funkce permanentní smrti nemusí vyhovovat každému, je volitelná. Bohužel během hraní již neměnná. Tedy abychom byli přesnější, její zpětná aktivace již není možná. Pokud do hry vstoupíte bez aktivního režimu permanentní smrti, máte smůlu, nejde již změnit. Stejně tak pokud funkci deaktivujete během hraní. A to je celkem škoda. Chápeme, že by hráči této možnosti v krizových situacích zneužívali a je to proti samotné podstatě této funkce, každopádně bavíme se zde o hře (navíc z dílny Ubisoftu, které jsou plné větších nesmyslů) a každý by měl mít možnost využívat herních funkcí tak, jak se mu zachce.

Mírná evoluce

Co se samotné hratelnosti obecně týče, vychází z principů položených v prvním a zejména druhém dílu série. Do popředí se tak dostává zejména stealth postup, který je rozhodně výhodnější, a hlavně i zábavnější možností. K dispozici je pochopitelně řada nejrůznějších hračiček, od elektronického pavouka, přes drony, střílny, schopnost zneviditelnění apod. V tomto ohledu se Legion příliš od svých předchůdců neliší, a proto hráče některé novinky příliš nepřekvapí.

Úvodní mise skvěle uvede do příběhu

Mimo hlavní mise je pochopitelně k dispozici řada dalších misí vedlejších a dodatečných aktivit známých z jiných městských akcí, jen zasazených do celkového kontextu a konceptu hratelnosti. Náplň úkolů, zejména těch vedlejších, se tak začne po nějaké době nepříjemně opakovat. Napichování kamer, získávání důkazů či hackování systémů je jistě za použití řady gadgetů zábavnou záležitostí, i tak ovšem po čase omrzí a stane se mírně stereotypní. V tomto ohledu tak nový díl výrazněji nevybočuje ze série.

Dostupný je pochopitelně i progresivní systém vylepšování či nákupu nových upgradů ze herní měnu. Ty jsou k dispozici dvě. Jedna slouží k nákupu kosmetických prvků, druhá potom ke zpřístupnění hackerských vychytávek či zbraní. Jejich zisk je samozřejmě podmíněn plněním jednotlivých misí. Existuje však ještě jedna měna, a to ta nejtvrdší, reálná. Za tu lze nakupovat prémiové skiny a kosmetické blbosti poněkud nevkusného charakteru a nedokáži si představit, že by mě jako hráče cokoli motivovalo do nich investovat.

Dosluhující generace nestíhá

Pozastavit se musíme také u technického zpracování a grafické stránky hry. Watch Dogs: Legion přichází v čase nástupu nové generace konzolí, což se samozřejmě podepsalo na celkovém stavu hry, a to jak pozitivně, tak i negativně. Nezpochybnitelný je posun grafického zpracování, které je na vysoké úrovni. Titul vypadá skvěle a už nyní se těšíme na to, jaký bude v plné síle na novém Xboxu či PS. Bohužel touto skutečností značně utrpěla samotná optimalizace hry, která je na dosluhující generaci otřesná.

Osedlat můžete auta, motorky i drony

V poslední době jsme byli čím dál častěji svědky nedostatečného výkonu, a i v tomto případě tomu není jinak. Recenzovali jsme na Xboxu One S a pocity jsou silně negativní. Titul je naprosto katastrofálně optimalizován. Neustále jsme se potýkali s doskakujícími texturami, nepřirozeně rozmazaným pozadím v dáli, propady snímkování či tzv. tearingu, zejména potom při jízdě autem.

Herní variabilita je skutečně zábavným prvkem hry

Konzole navíc dostávala neskutečně zabrat, což se projevilo silným zahříváním, občasnými výpadky zvuku či dokonce pády samotné hry. Watch Dogs: Legion není dobře optimalizovanou hrou, minimálně tedy ne pro konzoli Xbox One S. Kolega na PS4 měl problémů podstatně méně, takže jde tady hlavně o konkrétní případ a konkrétní platformu. Právě tyto problémy ale nakonec očesaly výsledné hodnocení hned o několik bodů.

Co se samotného technického stavu hry týče, jde o zažitý standard světů Ubisoft včetně tradičních neduhů a bugů. V tomto ohledu vývojáři žádný posun nezaznamenali. Připravte se tak na řadu komických situací a bugů vyplývajících z žalostné umělé inteligence či nahodilých a nepravděpodobných událostí tolik typických pro Ubisoft hry. Na to jsme si ale už asi všichni zvykli a bereme tento fakt s rezervou.