Stylové grafické zpracování
Hutná dystopická atmosféra
Výborný příběh
Technické nedodělky a bugy
Dlouhé loadingy
Umělá inteligence
Soubojový systém
5 /10
Když se řekne We Happy Few, mnozí si možná vzpomenou na poněkud zajímavý a netradiční vývoj spojený s tímto titulem. Na svět se totiž dostal už před dvěma lety, i když jen v předběžném přístupu a výhradně na platformu Windows. Vizuálně atraktivní a příběhově zajímavá survival akce studia Compulsion Games lákala na alternativní minulost odehrávající se v šedesátých letech minulého století, kdesi v městečku Wellington Wells v Anglii.
Již tehdejší Early Access dokázal hráče potřebně nabudit a vzbudit v nich solidní dávku chtivosti a nedočkavosti. Co bude smyslem hry, co vše nabídne a jak bude ve výsledku vypadat ten nápadný Bioshock feeling?
Dva roky prázdnin?
Čekali jsme dlouhé dva roky a nejsem si tak úplně jist, zda-li podobně dlouhé časové úseky mezi předběžným přístupem a plnou hrou můžou mít vlastně nějaké plus. Taková odmlka totiž nebývá u podobných projektů úplně zvykem. To s sebou nese samozřejmě krom výhody dlouhého času na doladění také řadu nevýhod v podobě poměrně netrpělivého čekání budoucích hráčů a zároveň také postupného ochladnutí, neboť čekat na výsledný produkt takovou dobu může mnohé hráče odradit.
We Happy Few nabízí jedinečné grafické zpracování
We Happy Few od počátku vývoje sliboval opravdu unikátní herní zážitek založený předně na krásném grafickém retro stylu a zejména zajímavém příběhu alternativní poválečné historie. Ve finále jsme se skutečně dočkali, bohužel však napůl. Autoři hry pozměnili chod dějin a nabídli vizi, jak by asi tak mohl vypadat svět v případě, že by druhá světová válka dopadla trochu jinak. Může se to zdát trochu absurdní, ale nálada ve společnosti by dle autorů rozhodně nemusela být špatná. Ba naopak, v anglickém městečku Wellington Wells totiž vládne naprostá spokojenost a obyvatelé nevykazují žádné známky deprese.
Za touto skutečností ovšem nestojí lepší životní podmínky, nýbrž droga zvaná Joy, která všechny své konzumenty udržuje v dobré náladě. Joy však v této společnosti neplní roli nějakého rozmaru z nudy, ale nejsnadnějšího možného řešení pro překrytí důsledků činů jejich obyvatel. Ty totiž tíží vlastní svědomí a tak se snaží zapomenout. Společnost je psychicky na dně, potýká se s paranoiou, cenzurou a neustálým dozorem. Strach z neviditelného nepřítele pohltil Wellington Wells ve všech možných oblastech a jediným přijatelným způsobem pro přežití v této post-apokalyptické totalitní společnosti, je stát se její nenápadnou součástí.
Jeden proti všem
Jenže ne všichni chtějí na tuto hru přistoupit a jedním z takových je právě nezajímavý a ničím vyčnívající antihrdina Artur Hastings, který pracuje v místním vydavatelství jako cenzor. Ten se krátce po startu hry stane pronásledovaným downerem, nepřítelem společnosti, neboť odmítne zdejší pravidla – drogu Joy. Po celou hru tak budete se svým hrdinou utíkat, schovávat se, snažit se splynout s okolím a bojovat o své přežití. Klíčovou roli v celém půtování dále sehrají ještě neméně výrazné postavy, vědkyně Sally a válečný veterán Ollie.
Svým žánrovým pojetím se tak titul mírně vymyká a nezaměřuje se na hlavní proud, což je více než sympatické.
We Happy Few lze charakterizovat jako mix akční survival adventury. Svým žánrovým pojetím se tak titul mírně vymyká a nezaměřuje se na hlavní proud, což je více než sympatické. Ve svém putování budete muset neustále hlídat ukazatele jídla, pití, spánku, otravy a dalších. Při prozkoumávání okolí se nevyhnete sběru nejrůznějších materiálů, cenností a prkotin zároveň. Ty pak využijete buďto přímo nebo v rámci jednoduchého craftingu.
Na druhou stranu je však svět až děsivě prázdný
S přihlédnutím k survival žánru musíme ocenit relativně velké možnosti nastavení obtížnosti. Nejste totiž limitováni pouze základní volbou úrovně, ale můžete se soustředit také na jednotlivé aspekty obtížnosti, jako jsou souboje nebo právě survival prvky. Hra je tak variabilnější a lze si ji přizpůsobit dle vlastní potřeby. Zmínit musíme také jednoduchý RPG systém, kdy za splnění jednotlivých questů obdržíte určitý počet skill bodů, které můžete uplatnit v jednoduchém stromu dovedností. Na výběr máte již běžnou klasiku jako je boj, survival, stealth či výdrž. Celý tento systém je pohodlný a jednoduchý.
Nádherná vize dystopie
Hlavní předností titulu je ovšem grafický kabátek. Hra sice není plně v souladu se současnými grafickými trendy a v mnoha ohledech zaostává, vše ovšem kompenzuje svou stylizací připomínající legendární Bioshock. Lokace jsou opravu nápadité, někdy barevné, někdy naopak. Po použití drogy Joy navíc herní prostředí krásně ožívá a vy si tak můžete užít halucinogenní trip. Důvtip a celkové zpracování městečka Wellington Wells vás bude bavit v průběhu celé hry. Tvůrci dokázali zdejšímu světu vdechnout vlastní tvář, která se svou estetickou jedinečností vryje do hlavy.
Skvělý román, horší hra – Vojtěch Matušinský
Osobně jsem We Happy Few již delší dobu vyhlížel. Může za to zejména velmi chytrý koncept. Strašně mě zajímalo, jak se vývojářům povede zobrazit svět, ve kterém přísná vláda nutí každého brát drogy a tím všechny přimět myslet si, že ten hrůzný svět kolem nich je ráj. Vy se však náhle objevíte v roli někoho, kdo se tomuto systému vzepře a automaticky ho tato společnost vyloučí.
Zajímavý námět k příběhu umožnil vývojářům vytvořit skvělý román. Hra vás po příběhové stránce opravdu zaujme a nejen to. I svět jako takový je promyšlen do nejmenšího detailu. Každou chvíli dostanete možnost si přečíst nějaký cár papíru a čím víc toho přečtete, tím víc vám bude herní svět připadat komplexní a hrůzostrašně přitažlivý.
Level design chvílemi také potěší. Mapa skrývá mnoho zajímavých lokací, což vás silně láká k prozkoumávání... tedy jen místy. Zbytek mapy je podivný blivajz, který nedává příliš velký smysl. Společně se soundtrackem, který sice není sám o sobě výrazný, ale příjemné dotváří atmosféru, vás však celá hra stejně vtáhne... tedy pardon, ne hra ale herní svět. Problém je, že vývojáři nevytvořili ani tak dobrou hru jako čtivý a chytrý román.
Hratelnost je naopak repetitivní a nezáživná. Jakmile se s někým začnete mlátit, je to zdlouhavé a nudné. Stealth pasáže nenabízejí ani zdaleka tolik prvků, kolik by pro kvalitní schovávačku bylo třeba a výsledek je spíše k pláči. Survival prvky sami o sobě nenadchnou a připadalo mi, že jen zdržují od příběhu. Selhání dokreslují rovněž technické problémy, které potkáte téměř na každém kroku. No a radši ani nemluvme o příšerné umělé inteligenci.
Jakožto člověk milující zajímavé světy a příběhy jsem se do We Happy Few zakoukal a pokud si libujete v prozkoumávání a čtení veškerých poznámek v herním světě, bude se vám hra líbit. Problém je, že hry mají primárně bavit po herní stránce a zde titul selhává. Možná bych nebyl k We Happy Few tak tvrdý jako kolega a hodnocení bych trochu zvedl. Bohužel musím souhlasit, že se nejedná o dobrou hru, ale o velmi dobrý román s mimochodem docela příjemnou angličtinou.
Hodnocení: 6/10
Bohužel přestože celá tato nádhera působí na oko opravdu parádně, celkové pojetí otevřeného herního světa vyznívá dosti prázdně. Za maskou estetického dobra se bohužel skrývá nudné zlo. Otevřený svět je sice bezva, ale prozkoumávat můžete pouze minimum. Vydáte-li se potom z centra města, připravte se na opravdu dlouhé a nudné běhání po polích. Smutná jsou také nulová panoramata a celkově ignorace nepřístupných vzdálených míst. V tomto ohledu je We Happy Few značně odfláknuté.
Jako celek jde o velké zklamání plné technických nedodělků a bugů
Bohužel podobná situace je i v případě samotné hratelnosti. Kvantita questů zde bohužel překonává jejich kvality. Hra po vás tedy neustále něco chce, často jde ale o naprosto nudné a nezáživné činnosti. Povětšinou budete někde pobíhat, někam se plížit či něco hledat. Taková náplň rozhodně nemusí být nutně špatná, kdyby však měla nějaký smysl. Mnohdy se však při hraní dostavuje pocit zbytečnosti nad danou aktivitou, která někdy přechází v nefalšovanou nechuť. Hře by mnohem více prospěla větší kvalita questů na úkor jejich množství.
Loadingy a zase loadingy
Podobná nechuť ovšem nemusela nastat, kdyby hraní jako takové bylo v pořádku. Obecně platí, že po té neherní stránce je We Happy Few opravdu výjimečné. Krásná stylizová grafika, parádně zpracovaný příběh, to jsou premisy, které mohou tvořit výtečné hry. Jenže po stránce herní se WHF dostává do velkých problémů. Umělá inteligence strážníků a obyvatel města je k smíchu. Vaši nepřátelé jsou blbí jako pytel kladiv, díky čemuž celková zábava klesá prudce dolů. Chcete-li se ukrýt, stačí zalézt do dveří domu, nikdo za vámi nepůjde. Někdy dokonce stačí zajít za roh a je opět klid.
Hru navíc sužují časté bugy a technické problémy. O opožděném vykreslování textur či neskutečně dlouhých nahrávacích obrazovkách ani nemluvě. Ačkoli se to může zdát v roce 2018 neuvěřitelné, loadingy vás často překvapí i při průchodu otevřeným světem z jedné oblasti do druhé. Kdyby byly alespoň jednotlivé nahrávací obrazovky vázány na přirozené přechody ohraničené například průchodem bránou, ještě bychom přimhouřili oči, ale že hráče zaskočí při útěku, je neodpustitelné. Musíme se skutečně dívat u hry, která byla dva roky v předběžném přístupu, na loadingy v otevřeném světě?
Ačkoli se to může zdát v roce 2018 neuvěřitelné, loadingy vás často překvapí i při průchodu otevřeným světem z jedné oblasti do druhé.
Aby toho nebylo málo, pokulhává bohužel i akční složka. Soubojů ve hře není příliš a lze se jim povětšinou vyhnout, nicméně dostanete-li se už do nějaké potyčky, budete trpět jako zvíře. Bojový systém je neohrabaný, těžkopádný a nudný zároveň. Navíc, pakliže v ruce zrovna netřímáte nějakou tyč, jste téměř bez šance.
A to vypadalo We Happy Few tak slibně. Dva roky čekání od předběžného přístupu a výsledek je téměř k pláči. Bohužel nedokážu skrývat zklamání, které mě po dobu hraní provázelo. Krásná grafická stylizace, uvěřitelné ztvárnění dystopie či spoustu vizuálních lahůdek bohužel nestačí. Titul zaostává po stránce hratelnosti, obsahu, technického zpracování, umělé inteligence či soubojového systému.
WHF bohužel nemá vlastní tvář a zbytečně osciluje mezi několika žánry tak nešikovně, že si z každého bere to horší. Přitom se v jádru rozhodně nejedná o špatnou hru, potenciál tady je. Pakliže vývojáři neusnou na vavřínech, rozhodně se dá vše zachránit. Za tohoto stavu je však s přihlédnutím k historii vývoje a cenovce okolo 1300 Kč hra smutným zklamáním. Krásným na pohled, uvnitř však mírně zahnilým.