Nintendo Wii U a 3DS XL – dva displeje v obýváku i do kapsy

Na skok do Frankfurtu se jezdí buďto na letiště, pro bratwurst anebo do Nintenda. Nás zlákala poslední možnost. Vyzkoušeli jsme si Wii U.
Kapitoly článku

U Nintenda je vždycky nějak hravěji. Je to vidět na každé obrazovce, ke které připojíte Wii. Hranaté, křiklavě barevné postavičky volají po hráčích, ať popadnou ovladač a dají rychlovku. Není to volání po epických bitvách a hollywoodských příbězích, je to volání po zábavě. Nejlépe ve více lidech a nejlépe v prostornějším obýváku. Jak je na tom nadcházející konzole, Wii U? Článek o ZombiU jsme vám přinesli v předstihu a teď je načase zjistit, jak to s novou konzolí bude. A dojde řeč i na kapesní 3DS XL.

01_casual_mistnost.jpg

Casual píseček

Jako první jsem měl možnost se seznámit s klasickou tváří Wii U. S tou BYFAGTC tváří (Bring Your Friends And Give Them Controller, existuje ta zkratka? Ne? Ale mohla by), ve které nová konzole opět kraluje. Největší podíl na tom mají samozřejmě tituly, jejichž prostřednictvím prověříte přínosy nových technologií, a k tomu hry od domácího Nintenda poslouží skvěle. Bundle jménem Nintendo Land jich obsahuje hned několik:

The Legend Of Zelda: Battle Quest

Jako dva rytíři s mečem a štítem tu tvoříte přední linii ve snaze bránit lučištníka, v jehož kůži zase zachraňujete život těm dvěma těžkooděncům před vámi. Z toho vyplývá, že nejlépe si hru užijete ve třech. Dva s klasickým ovládáním z Wii (tedy wiimote a nunchuck) mají pouze za úkol máchat ve vzduchu mečem a krýt se štítem a na třetího zbývá tabletový ovladač Wii U, skrz který míří a střílí šípy. O chůzi se nemusíte starat, hra pochoduje kupředu sama, ale zato o nepřátele je radno se postarat co nejdříve, jakmile jsou na dostřel nebo došvih. Zábava to bude z obou pozic i kvůli přítomnosti friendly fire a důrazu na spolupráci.

03_legend_of_zelda.jpg

Animal Crossing: Sweet Day

AC byla super zábava. Hraje se v maximálním počtu 4+1, přičemž 4 jsou požírači sladkostí a 1 je má za úkol pochytat. Za požírače se hraje zásadně s wiimotem položeným na šířku, kdy chodíte po mapě ujídat sladkosti ze stromů a utíkat dvěma příšerám, které obě ovládá jeden hráč s tabletem. Vtip je v tom, že čím více sladkostí máte v sobě, tím jste pomalejší a z druhé strany zase v tom, že musíte ovládat dvě postavy naráz, každou jedním palcem na páčce, což vyžaduje velkou dávku koordinace. A kupodivu ani jedna strana není zvýhodněná, jednou vyhrávají požírači, podruhé zase příšery.

04_animal_crossing.jpg

New Super Mario Bros. U

Toto byla asi nejtěžší kooperativní hra. Stavebním kamenem je stále původní Mario, protože hra přesně zachovává jeho legendární a přesnou hratelnost, jen přidává něco navíc. První viditelnou věcí je samozřejmě zpracování, ale největší dopad na hru má použití tabletového ovladače. Až 4 hráči s wiimotem tu pobíhají po levelech v kůži Maria, Luigiho, Yoshiho a dalších z rodinné party, zatímco jejich spoluhráč s tabletem je tu v roli jakéhosi pomocníka. Na ovladači ničí překážky a umísťuje do hry bloky, které slouží jako záchrana před pádem. Možná toho má za úkol i víc, ale to jsem si ověřit nestihl.

05_new_super_mario.jpg

Luigi's Ghost Mansion

Vzorová ukázka využití ovladače. Opět se hraje v počtu max 4+1 a hra se odehrává v bludišti místností viděného shora. Charakteristickým znakem hry je, že hráč s tabletem nikdy nestojí mezi ostatními protivníky s wiimoty. Proč? Osamělý tabletista totiž hraje za strašidlo a na velké obrazovce není vidět, ačkoliv u sebe displayi vidí všechno. Velká čtyřka se jej snaží dopadnout a je vyzbrojená pouze baterkami. Světlo strašidlům pochopitelně nesvědčí, a proto musí napadat zezadu. Nápad tomu nechybí, co říkáte?

06_luigis_ghost_mansion.jpg

Takamaru's Ninja Castle a Donkey Kong's Crash Course

Jediné dvě nekooperativní hry z balíku. V první z nich se hraje za ninju, který na tabletu vrhá hvězdice po dalších ninjích. Je to dobrá demonstrace propojení tabletu a obrazovky, protože hvězdice vrháte švihem po displayi, který musí být namířen na obrazovku. A hvězdice skutečně létají přesně. Druhá zmiňovaná na mě na první pohled působila jako volné pokračování The Incredible Machine. Ale to jen do doby, než jsem si ji zkusil – úkolem je tu nakláněním tabletu projíždět můstky a rampy s křehkým vozítkem držícím vajíčko. Vypadá to jednoduše, ale někteří zkrátka nemají tu trpělivost… Takže ať mi pak někdo povypráví, jak to vypadá ve druhém levelu.

08_donkey_kong.jpg

Kapitoly článku

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,