O co se jedná?
Při zmínce o Zaklínači si moderní hráč vybaví hlavně třetí díl a není se čemu divit. Masivní úspěch Divokého honu přilákal ke značce spoustu nováčků, kteří v mnoha případech ani necítili potřebu vracet se k předchozím dílům. Já si to dal hezky od začátku a byla radost se po letech zase vrátit do Wyzimy hledat stoupence Salamandry.
Původně měl ale zaklínačský příběh vypadat úplně jinak. Vývoj nebyl jednoduchý ani zdaleka a v CD Projektu se pracovalo s vícero variantami. Stopy k prvnímu demu vedou do roku 2002, které si můžete sami prohlédnout díky záběrům od tehdejšího vedoucího projektu. Co se tedy dělo těch pět let, než jsme se dočkali finálního produktu?
Kde koupit a jak si zahrát?
Zaklínač vyšel pouze na PC a snadno ho najdete na digitálních distribucích, jako je Steam nebo GOG. Často je ve výprodejích, kdy se dá sehnat za pár korun. Pár českých obchodů také stále nabízí krabicové vydání, jehož součástí je i set pohlednic. Ať už si vyberete jakoukoliv variantu, nepřijdete o český dabing.
Krabicová verze rozšířené edice Zaklínače
Ke hře navíc není potřeba stahovat žádné fixy ani ji nijak upravovat. CD Projekt také vlastní obchod GOG, který je pověstný tím, že se o většinu starších klasik náležitě stará. Sám jsem při hraní na Windows 10 nenarazil na žádné kritické problémy.
I když je Zaklínač na trhu dlouho, mezi tvůrci modifikací se nikdy nestal tak populární. Z komunitní tvorby je nejúspěšnější Rise of the White Wolf, což je úprava uživatelského rozhraní a grafiky. Ale vylepšení se mi nelíbí tolik jako originál, takže bych vám klidně doporučil jít do toho bez jakýchkoliv modů.
Pracovalo se na spoustě věcí, počínaje technologií. Trvalo ještě dlouho, než vzniknul interní RED engine, a tak si pro zaklínačský projekt tým vypůjčil engine Aurora od studia BioWare. Ten mimo jiné pohání třeba Neverwinter Nights nebo Star Wars: Knights of the Old Republic. Sami si ho ale obšírně upravili tak, aby vyhovoval potřebám jejich RPG.
Dnes známe trilogii Zaklínače jako příběh Geralta, ale původně ani tohle nebyla pravda. Pracovalo se s myšlenkou, že se chopíme úplně nového zaklínače. Později se ale řezník z Blavikenu vrátit do hlavní role. Tím změny a úpravy příběhu neskončili. Úvod existoval v několika variantách. Jeden z nich selhával v tom, aby do příběhu hned zapojil pátrání po Salamandře. Dopadlo to nakonec velmi slušně a úvodní sekvence dokáže zaujmout i hráče bez znalosti knih. Což byl ostatně i můj případ.
Jak se hraje?
Z dnešního pohledu je první Zaklínač už docela kostrbatý, ovšem řekl bych, že i po 18 letech je uchopitelný velmi snadno. Jde sice o RPG, ale není nikterak složité. Spíš bych řekl, že občas je až příliš jednoduché, obzvlášť v posledních fázích, kde je Geralt díky talentům a silným mečům nezastavitelná mlátička.
Balanc není zrovna silnou stránkou hry. Dobře si pamatuju na svůj první průchod, když jsem v polích našel absurdně silný meč G’valchir, který mi vydržel do konce hry. Na tomto místě se válí pouze ve verzi 1.0, v těch dalších ho získáte pouze skrz linku vedlejších úkolů. Tvůrcům asi došlo, že tak silnou zbraň nemohou nechat povalovat jen tak v trávě.
Geralt je po pár hodinách neporazitelný také díky znamením. Bohatě stačí Aard a Igni. Nevybavuju si, že bych během kteréhokoliv průchodu nějak víc využíval zbytek. Tedy kromě toho, abych napoprvé alespoň viděl, jak vypadají. Když stačí všechny kolem sežehnout jedním Igni, proč řešit zbytek?
I když je v nastavení možnost ovládat celou hru jen myší, neviděl jsem snad nikoho, kdo by raději nezvolil kombo klávesnice + myš. A když je řeč o ovládání, nemůžu vynechat soubojový systém. Někteří ho nemohou vystát, já jsem si ho zamiloval. Je jiný než v akčních RPG, přitom srozumitelný a jednoduchý. Stačí zvolit ideální bojový styl a klikat ve správných intervalech, nic víc.
Zdroj videa: CD Projekt Red
Od perfektního stavu má hratelnost prvního Zaklínače daleko, o tom žádná. Při soubojích se mi nejednou stalo, že Geralt začal předvádět akrobatické kousky a přeskakovat oponenty, i když jsem se s ním jen pokusil popojít stranou. Při průzkumu světa mu pak dělá problém i ta nejmenší překážka.
I když se souboje nemusely líbit všem, jsou tady dva důvody, díky kterým je dokázal překousnout každý fanoušek fantasy – příběh a atmosféra. Zaklínač má nezaměnitelný styl do dnešního dne, a tím nemyslím jen díky použité technologii. Je to perfektní příklad toho, jak bych si představoval evropské fantasy. Je trochu škoda, že se tento dojem z dalších dílů trochu vytratil, ale pokrok nezastavíš.
Zrušená rozšíření a konzolový Zaklínač
Geraltovo pátrání po Salamandře mělo být větší. Mnohem větší. CD Projekt svoje ambice musel krotit kvůli finančním potížím, a tak ze hry vystřihli skoro 40 % lokací. Jednou z nich mělo být údolí u Kaer Morhen. Všechno ale nešlo hned do koše, třeba staré doly jsme nakonec navštívili v příběhu Cena neutrality, který je součástí Rozšířené edice.
Když už konečně herní Zaklínač vyrazil do světa, kromě pokračování se pracovalo i na dalších projektech. Neměl je na svědomí ale přímo CD Projekt. V kanadském studiu Ossian vznikalo rozšíření Scars of Betrayal, tedy Jizvy zrady. O něj je známo velmi málo, během hraní jsme se měli podívat do Mahakamu.
Koncept ke zrušenému rozšíření Scars of Betrayal
Vedle toho studio roXidy Games pracovalo na přídavku The Outcast, což bychom mohli přeložit jako Vyvrhel. Měli jsme si prožít Geraltův příběh z doby před tím, než se stal zaklínačem. V tomhle případě bylo dějištěm souostroví Skellige. Rozšíření mělo dokonce vyjít i krabicově, ovšem ani jeho vývoj se nedostal do finále.
A rušení pokračovalo dál. Zaklínač se měl podívat také na PlayStation 3 a Xbox 360, kam měla dorazit verze s podtitulem Rise of the White Wolf. CD Projekt na ní pracoval ve spolupráci s dnes už zaniklým francouzským týmem Widescreen Games. Svoji konzolovou premiéru si Geralt nakonec střihl až s druhým dílem a trvalo to až do Divokého honu, než se vedle Xboxu dostal i na PlayStation.
Atmosféru perfektně doplňoval soundtrack, který mi hraje na pozadí při psaní článku. Ze skladeb, jako je River of Life nebo Tavern at the End of World, srší čirá nostalgie a nedivil bych se, kdyby zaujaly i neznalce. Adam Skorupa společně s Pawlem Blaszczakem tehdy složili výbornou hudbu.
Příběh dobře posloužil sám o sobě pro herní účely a zároveň dokázal hráče přitáhnout ke knihám. Co se stalo předtím, než se Geralt objevil na Kaer Morhen? Proč při pogromu v Rivii dostal vidlemi do břicha? Takové otázky jsem si určitě nekladl jen já. Hra je odkazy na předlohu propletená skrz na skrz, ale i přesto odvyprávěla smysluplný příběh s jasně určeným začátkem i koncem (pokud nepočítám závěrečný filmeček).
Už mám zase nohy od...
Jestli jste se poflakovali u mostu před Mariborskou bránou Wyzimy, dobře víte, od čeho má zdejší žebračka špinavé nohy. Tím se dostáváme k další věci, která u nás pomohla prvnímu Zaklínači k ještě větší popularitě. Ani dnes a ani tehdy nebylo zvykem, že ke hrám vzniká český dabing. Má Zaklínač dokonalý dabing? Určitě ne, ale za nic bych ho nevyměnil.
Během hraní narazíte na chyby, herci občas svým hlasem netrefili kontext situace, někdy se zase hlas jedné postavy v průběhu konverzace změní. Takové absurdity a spousta hlášek pomohla Zaklínači ještě víc k tomu, aby se zapsal do paměti hráčů. Ať už je to neustále kýchající Šémko, u kterého celoročně sněží, trpaslík Zoltan Chivay v podání výborného Stanislava Lehkého nebo zas*anej mistr pokeru Talar... pochybuju, že bych si je pamatoval tak dobře bez všech hlášek.
Nemůžu zapomenout ani na Rudolfa Kubíka, hlas samotného Geralta z Rivie. Jeho role nebyla jistá. Do rozhodnutí o tom, kdo bude zaklínače dabovat, se tehdy zapojili i hráči a fanoušci v hlasování. Jeden z fanoušků se dokonce přímo stal součástí dabingu skrz soutěž. Jeho hlas můžete znát jako Adama, který se v Bahnicích zamiloval do Aliny. Něco podobného se v takhle velké produkci dnes už asi nestane. K dohledání je také video z tvorby dabingu, které bylo součástí Level TV.
Jak vypadá bez růžových brýlí?
Těžko se mi růžové brýle sundávají vzhledem k tomu, jak silné mám na Zaklínače vzpomínky. V ohledu grafiky moderním titulům konkurovat nemůže. Neodpustím si ale poznámku ohledně toho, že se mi pořád na pohled líbí víc než řada dnešních AAA her. Nejsem zrovna fanoušek přehnané realističnosti neboli, jak poslední dobou korporace rády opakují, „graphical fidelity“. Zaklínač má jasný styl, díky kterému ho odliším od ostatních her podle jediného screenshotu.
CD Projekt tehdy táhla dolů hardwarová omezení. Ani teď, když jsem ve hře strávil pěkných pár hodin, se mi na něj nekoukalo špatně, jen ty ostré hrany, prolínající se textury a méně kvalitní modely postav by si zasloužily vybrousit. Oni je vlastně i po vydání vybrušovali skrz několik patchů, v roce 2008 pak rovnou vyšla Rozšířená edice, kterou dnes najdete ve všech digitálních distribucích.
Právě tuto edici jsem během mého návratu hrál a kupodivu jsem s ní neměl moc problémů. Na postarším notebooku s Windows 10 jsem nemusel nic složitě nastavovat ani měnit. Jen jsem tedy nepřišel na důvod, proč mi úvodní filmeček běžel na 10 FPS. Zbytek už naštěstí fungoval bez problému.
Pokud jste hráli Zaklínače hned po vydání a nikdy jste se k němu nevrátili, pár věcí v Rozšířené edici vás může překvapit. Při spuštění hry najdete v menu Nová dobrodružství, což je 7 vedlejších příběhů. Cena neutrality a Vedlejší účinky mají dokonce oficiální český dabing, zbytek má pouze titulky v angličtině. Při hraní pak největší rozdíl dělá přepracovaný inventář.
Chystaný návrat
Kdyby to náhodou dosud nebylo zřejmé, můžu říct, že jsem si návrat k Zaklínači užil náramně. A v budoucnu se první herní příběh Geralta z Rivie vrátí minimálně ještě jednou. V CD Projektu totiž pracují na kompletní předělávce, ze které mám lehké obavy. Zachytit podruhé to všechno, co dělá v mých očích jedničku tak dobrou navíc s moderními trendy, bude docela tuhý oříšek.
Rozhodně ale neházím flintu do žita a jen opatrně čekám, až se vývojáři vytasí s něčím konkrétnějším, než je oznámení startu vývoje. Ale ani kdyby se remake nepovedl, nejspíš nebudu moc zklamaný. Pořád tady pro mě bude tahle klasika, ke které se můžu kdykoliv vrátit.
Vzpomínejte s námi na herní legendy v dalších článcích:
