Žánr: budovatelská strategie
Minimum: P166, 32 MB RAM, 400 MB HD, 4x CD-ROM, VGA 2 MB, DirectX 7, Windows 95/98/ME/2000. Doporučeno: P266, 64 MB RAM, VGA 8 MB, zvuková karta.
3D: ne
Multiplayer: ne
Výrobce: Impression Games
Distributor: Sierra
Hráčům budovatelských strategií není třeba firmu Impression Games představovat. Do jejich povědomí se zapsala již v roce 1993 hrou Caesar, která by se dala stručně charakterizovat jako SimCity ve středověku. Druhý díl v roce 1995 se od prvního příliš nelišil, zatímco třetí (1998) byla skutečná bomba. Titul Caesar III víceméně redefinoval žánr budovatelských strategií a každá pozdější hra tohoto typu s ním byla srovnávána. V podstatě se jednalo o jakýsi mix mezi SimCity, Settlers a např. AoE, ale s mnoha vylepšeními a dalšími dobrými nápady. Zbývající dvě perly na náhrdelníku (Pharaoh z roku 1999 a Cleopatra o rok později) jen potvrdily, že v Impression Games prostě budovatelské strategie umí.
Protože principy hry Zeus se od výše zmíněných titulů příliš neliší, dovolte mi úvodem malé shrnutí. Začínáte na zelené louce (v případě Pharaoha a Cleopatry na žluté poušti) a máte za úkol vybudovat město, jehož sláva se bude hvězd dotýkat. Lidé se do vašeho města ochotně nastěhují, pokud jim ovšem poskytnete vodu, jídlo, spotřební zboží, vzdělání, kulturu, zdraví, náboženství, bezpečnost, mír a prosperitu, o pěkném prostředí k bydlení a luxusním zboží nemluvě. Takže budujete farmy, sýpky, skladiště a obchody, těžíte suroviny, vyrábíte zboží, stavíte divadla, školy a nemocnice, chrámy, hradby atd. Navíc obchodujete s okolními městy, případně s nimi bojujete. Nesmíte zapomenout na bohy – před jejich hněvem vás zachrání pouze dostatek vybudovaných chrámů, pravidelné festivaly a vůbec jejich dostatečné uctívání.
Zajímavým aspektem je, že domy pro obyvatele nestavíte přímo, ale obyvatelé si je budují sami. Podle dostupnosti zboží a služeb a podle atraktivnosti okolí se obydlí rozrůstá a mění vzhled – od nuzných stanů a chatrčí až k honosným palácům a vilám. Když se naopak atraktivnost okolí sníží (třeba postavením ošklivé průmyslové budovy) či přestane fungovat plynulé zásobování, obydlí „spadne“ zpět na nižší úroveň (a spousta lidí se odstěhuje). Aby se domy vyvinuly na nejvyšší úroveň, je nutné kromě zásobování vodou a pestrou stravou i přístup k několika typům zábavních a vzdělávacích zařízení, dostatek spotřebního zboží, přístup ke chrámům a nemocnicím a samozřejmě překrásné okolí (zahrady, sochy atd.).
Přestože válčení není hlavním těžištěm těchto her (tím se liší např. od klasických real-time strategií) a i ve válečných misích nepřekračuje řekněme 30% obsahu hry, je jasné, že bez pořádného vojska by se žádné středověké město neobešlo. A tak hráč staví opevnění, trénuje jednotky a vyrábí zbraně. K tomu všemu jsou samozřejmě potřeba peníze, které se dají v zásadě získat dvěma způsoby – daněmi a obchodem. Vůbec obchod hraje u těchto her nezanedbatelnou úlohu – nedostatkové suroviny či zboží se může dovážet, naopak přebytky s výhodou prodat.
Průběh hry ovlivňuje i nálada obyvatel (mají-li práci, dostatek jídla, přiměřené platy a malé daně, jsou spokojeni, jinak se bouří), hodnocení nadřízeného vládce (Ceasara, resp. některého z faraónů) i nálada bohů (dobře naložení bohové vám poskytnou požehnání – např. vyšší ceny při prodeji zboží, bohatší úrodu či lepší záplavy Nilu, rozzlobení bohové sešlou na město pohromu). Vybudovat dobře fungující a prosperující město není nic snadného a ani poté již hráč nemůže jen sedět a dívat se, jak jeho město kvete – stále je potřeba něco kontrolovat, přistavovat a řídit. Přesto žádná z výše zmíněných her nesklouzává do stereotypu a jakýmsi zázrakem je velmi zábavné i budování padesátého města. K tomu samozřejmě přispívá i výborná grafika – vše je podobně a velmi precizně vykresleno, městem se pohybují desítky skvěle animovaných postaviček, přitom vše zůstává stále přehledné.
Zeus: Master of Olympus je na první pohled úplně jiný než Caesar III nebo Pharaoh. Na druhý pohled zjistí zkušený hráč výše zmíněných her, že je vše při starém, aby ho třetí pohled opět vyvedl z omylu a upozornil jej, že spousta odlišností a inovací je pod povrchem. Tvůrci hry vyslyšeli nářky hráčů, kterým tyto hry připadaly příliš těžké a složité k pochopení, a koncept hry mírně zjednodušili. Není to však rozhodně na škodu, jen se tím rozšířilo spektrum hráčů, které tato hra bude bavit.
Hra se odehrává ve starém Řecku, čemuž odpovídá nejen prostředí, typy staveb a jména měst, ale i bohové a další nadpřirozené bytosti ve hře. Ano, čtete dobře, ve hře jsou kromě bohů (kteří jsou navíc přímo vidět, procházejí se po městě a obšťastňují obyvatele svou přízní) i další bájné bytosti, hrdinové (Odysseus, Jáson, Herkules, Achilles atd.) a nestvůry (např. Kyklop, Medůza či Hydra). Zatímco přátelsky naložení bohové se kochají chrámem, který jste jim postavili, nepřátelští bohové vám občas kus města srovnají se zemí. A když zemi napadne nějaká nestvůra, nezbývá než zavolat hrdinu, postavit mu skvostný příbytek a splnit všechny jeho rozmary, aby přišel do města a slavně nad monstrem zvítězil.
Další na první pohled viditelnou odlišností jsou dva druhy obydlí. Zatímco ty obyčejné se mohou rozvinout nejdále na úroveň městských domů, speciální luxusní obydlí pro elitu vyžaduje mnohem více atraktivní okolí, dodávky vína, koní a zbraní a výborné pokrytí kulturou a dalšími službami. Navíc obyvatelé těchto domů nepracují. Ptáte se tedy, na co vůbec jsou? Kromě toho, že někdy je cílem mise postavit několik „elitních“ domů, platí jejich obyvatelé mnohem vyšší daně a hlavně pouze příslušníci vyšší sociální skupiny mohou tvořit jezdecké oddíly, které jsou mnohem rychlejší a silnější než obyčejné jednotky.
Když už jsme u toho válčení, zmiňme ještě další změny. Spíše drobností je možnost stavby válečných lodí a tréninku speciálních jednotek, pokud máte chrám příslušného boha. Vojsko není trvale vyčleněno, ale je povoláváno pouze v případě mobilizace (tím se zmenšuje fond pracovních sil), stejně tak strážci na věžích a hradbách a posádky válečných lodí. Bojovat můžete nejen na mapě svého města, můžete napadnout i sousední města (plundrovat je, případně i podrobit). Naopak nepřátelské síly je možné (aspoň v počátečních úrovních) podplatit. Největší změnou je ovšem možnost automatického ovládání jednotek. Pokud je zapnuta, počítač za vás mobilizuje a přesouvá jednotky a bojuje s protivníkem. Mně osobně se tato možnost moc nelíbí (občas reaguje počítač pomalu nebo špatně) a raději jsem boje řídil ručně, někomu se však tento nový prvek bude líbit – je pak možné věnovat se pouze budování a o válčení se víceméně nestarat.
Zjednodušení se dotklo také počtu různých budov, výrobků a profesí ve hře. Kompletně byl přepracován systém zásobování, takže již není nutné budovat tak mohutnou síť sýpek, skladišť a trhů, aby bylo město rovnoměrně zásobováno. Zajímavým nápadem je tržiště. Nejedná se již o jednu budovu, ale o prostranství, kam postavíte stánky prodejců toho zboží, jaké chcete distribuovat (většinou to jsou stejně všechny, ale občas se to hodí). Navíc můžete v každém tržišti ovlivnit distribuci jednotlivého zboží zvlášť. Možnost globálně ovlivnit distribuci každého typu zboží samozřejmě zůstává, stejně jako řízení pohybu jídla a zboží v sýpkách a skladištích.
Výrazně se Zeus od předchozích her liší na první pohled nenápadnou novinkou. Trh práce je globální, což znamená, že nemusíte v každém koutu města stavět obytné domy. Lze tedy již postavit v jedné části luxusní obytnou část a potřebné služby a jinde vybudovat průmysl či zemědělství. Tím také odpadá nutnost naháněčů pracovních sil. Tato změna hru úžasně zjednodušuje, aniž by jí ubírala na zajímavosti.
Obchod doznal také podstatných změn. Nemusíte již platit za otevření obchodní cesty, můžete ale obchodovat jen s těmi městy, se kterými jste v dobrém vztahu. Pro každé město je nutné postavit zvláštní přístav či obchodní místo (ve své podstatě větší skladiště), což na druhou stranu přispívá k větší přehlednosti a navíc můžete řídit, se kterými městy budete s čím obchodovat. Diplomacie je vůbec důležitou složkou hry. Kromě standardního obchodování můžete sousedním městům plnit jejich požadavky na dodávku zboží či armádní pomoc či naopak po nich určité zboží či vojenskou podporu žádat, můžete jim zasílat dárky (čímž se mění jejich pohled na vás a z nepřítele si můžete udělat spojence) či je naopak napadnout. Kromě toho lze budovat kolonie, které vám pak platí pravidelné dodávky ve zlatě či zboží a můžete s nimi samozřejmě i obchodovat.
Zcela odpadl systém bodového hodnocení města, mise je dokončena, pokud jsou splněny všechny její cíle. Někdy to může být jen dosáhnout určitého počtu obyvatel či postavit chrám, v pozdějších misích je však cílů několik a jsou značně obtížné. Také postavit chrám pro boha vyžaduje spoustu času a materiálu (mramor, dřevo, skulptury) a občas i jiné zboží (např. víno). A přilákat hrdinu je mnohdy obtížnější než splnit ostatní cíle mise – takový udatný bojovník má spoustu přání a libůstek. Protože je to však jediná cesta, jak přemoci nestvůry, které tyranizují vaše město, nezbývá vám než zatnout zuby a pustit se do plnění všech jeho požadavků.
Ve hře Zeus byl také výrazně přepracován interface. Zcela zmizeli poradci, všechny informace jsou nyní dostupné na záložkách v pravé části obrazovky. Ostříleným hráčům Caesara a Pharaoha bude chvíli trvat, než si na změny zvyknou, po čase ovšem výhody nového systému dozajista ocení. Všechny informace jsou vždy po ruce, logicky seskupeny a přehledně prezentovány.
Ve hře je výborně provedený tutorial (celkem 16 misí), který vás dokonale uvede do hry, vysvětlí všechny její zákonitosti a prozradí i různé finty, na které musel hráč dříve přicházet sám. Dále je ve hře 45 misí, rozdělených do sedmi tažení. Jednotlivé mise na sebe tematicky i dějově navazují a co víc, také vybudované město se přenáší do dalších misí (včetně peněz, obyvatel i veškerého zboží)! Odpadá tak již přece jen trochu stereotypní budování města od počátku v každé misi, hráč se o své město stará déle (a lépe a radostněji). Na druhou stranu to klade zvýšené nároky na počáteční rozvržení města – špatně umístěné průmyslové stavby či nevhodně postavené obytné zóny se pak jen obtížně opravují. Pokud ovšem město navrhnete dobře, cíle v pozdějších misích se vám již plní lépe – např. již potřebné zboží či budovy máte či jej snadno vyrobíte, resp. postavíte. Pět stupňů obtížnosti a rozsáhlá nápověda, jakož i bezproblémová instalace a minimální hardwarové nároky zaručují, že hra bude přístupná pro všechny hráče.
Co říci závěrem? Pokud vás baví jen hry, kde se střílí do všeho, co se hýbe (a pro jistotu i do toho, co se nehýbe), Zeus vás určitě nezaujme. Pro ostatní je to však vstupenka do herního ráje (a také záruka mnoha probdělých nocí).
 | Grafika: 9/10 |
| Zvuky: 8/10 |
| Hudba: 8/10 |
| Hratelnost: 10/10 |
| Kdo ještě nemá dost a nestačil mu Caesar III, Pharaoh ani Cleopatra, Zeus jej spolehlivě na pár týdnů či měsíců pohltí. Pro ostatní je zde výborná příležitost zahrát si jednu z nejlepších her současnosti, navíc poprvé přístupnou i méně zkušeným hráčům. |
| Celkové hodnocení: 9/10 |