Mým cílem je zprostředkovat vám pocity, které můžete zažít při hraní Ultimy Online a dalších online her. Připraveni? Jdeme na to, příběhy plné dobrodružství, odvahy, boje, ale i přátelství na vás čekají.
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Hard van Dick a jsem Paladin neboli vznešený rytíř. Nejsem tedy žádný tupý barbar, který se dokáže ohánět pouze svým kyjem nebo mečem. Zatím ovládám pouze nižší formy magie, ale jsem stále příliš mlád a na studium kouzel z nejvyšších magických kruhů mám tedy ještě dost času. Tolik tedy k mému původu, nyní vám chci vyprávět o dobrodružstvích, která v Britannii zažívám.
Dnešní příběh začal již dnes brzy ráno, kdy se po našem hlavním městě Britainu roznesla zpráva, že dceři hrdinného reka Šmouly a jeho krásné a velebné ženě Adrianě, Šmoulince ukradli všechny zásoby velmi vzácného lektvaru, který dával jejím líčkům krásný a zdravý nádech. Panna Šmoulinka dala rozhlásit, že tomu, kdo jí vrátí její vzácný lektvar, daruje část zbroje svého slavného otce, vyrobené z velmi vzácného Valoritu. Když jsem uslyšel tuhle zprávu, neváhal jsem a vtrhl do nejbližší krčmy, abych mezi místními ochmelky získal další informace. Stejně jako v jiných případech se i tentokrát hospoda ukázala býti tou nejhlubší studnicí zajímavých zpráv. Podle toho, co se mi podařilo zjistit, stál za celou krádeží zlý skřet Šmoulazlák, který přijal toto jméno, aby potupil otce Šmoulinky – slavného a nebojácného Šmoulu, který se již během svých mladých let stal jedním z nejudatnějších bojovníků v celé Britannii a spousta rytířů si pokládala za velkou čest, když mohla bojovat po jeho boku.
Nejprve jsem se vypravil za samotnou Šmoulinkou do jejího domku na okraji města. I přes svůj šlechtický původ, který pro sebe a všechny své potomky vydobyl její otec, žila poměrně skromně a pomáhala s výukou mrňat v městské škole. Po mém několikerém rázném zabušení na dveře konečně otevřela a mě bylo při pohledu na její uplakaná víčka hned jasné, že ztrátu nese velmi těžce. Prohodili jsme spolu pár slov a já se jal zkoumat místo činu. Zprvu jsem nenašel vůbec nic, co by mi při mém pátrání mohlo pomoci, ale během důkladnějšího zkoumání jsem za stolkem pod oknem našel kousky zlatavé perletě. To byla víc než dobrá stopa, protože zlatavá perleť se používá především při výrobě helem, které nosí vyšší Orkové a protože momentálně nevím o žádném člověku, který by takovou helmu vlastnil, bylo jasné, že Šmloulazlák je ve spojení s Orky. V rychlosti jsem začal přemýšlet nad všemi místy, kde Orkové přebývají. Těch míst zase tolik není, po mnoha válkám s lidmi jsou dnes Orkové vzácní a zdržují se prakticky pouze v několika svých pevnostech a jejich nejbližším okolí, ojediněle je možné potkat osamělé jedince i potulující se v lesích. Po chvíli přemýšlení jsem se rozhodl vypravit do Orčí pevnosti nedalo Města mrtvých.
Orčí pevnost i Město mrtvých leží v kraji zvaném Druhý věk. Je to povětšinou velmi pustá oblast bez lidí plná strmých srázů, vysokých skal a neprostupných bažin. Je tu však plno nejroztodivnějších potvor a velmi nebezpečných monster, na která v jiných částech Britannie nenarazíte. Jsou tu také dobrodruzi, zkoušející přijít k štěstí méně poctivými způsoby, a tak je dobré cestovat touto krajinou s rukou připravenou tasit meč. Vyhnat lůzu z tohoto neprostupného kraje by byl úkol nad lidské síly a Lord British i jeho předchůdci na tento úkol již dávno rezignovali. Nejsou tu tedy žádní zástupci královské stráže, kteří by dbali na pořádek a klid v kraji i ve městech. Ta jsou tu tři – Delucia na jihu, bažinami obklopená Papua na severu a někde uprostřed cesty mezi nimi leží lidmi dávno opuštěné Město mrtvých s nedalekou Orčí pevností. Věru velmi nehostinný kraj.
Na cestu jsem se chtěl vydat se svou nastávající dívkou Matlalou, ale ani po víc jak půlhodinovém běhání městem se mi ji nepodařilo najít, inu tentokrát půjdu sám. Protože nás čekala velmi dlouhá cesta, nakrmil jsem svého koně Světlíka a potom se ještě stavil v hostinci U kamenného stolu, abych si s přáteli připil na šťastnou cestu. Náš přípitek se změnil v menší oslavu, a tak jsem se z hostince dostal až další den, když slunce vycházelo. Můj věrný Světlík na mě stále čekal před hostincem. Vyskočil jsem do sedla nebo se o to alespoň pokusil, ale nakonec se mi to s pomocí několika mých přátel podařilo. Pravou ruku jsem zvedl nad hlavu na znamení vítězství a zařval tak hlasité „Do bojééé!!!“, až se mi v žaludku něco pohnulo a já přihlížející ohodil svou včerejší večeří. Zabodl jsem ostruhy Světlíkovi do žeber a popohnal ho ve směru městských bran. Raději jsem se ani neohlížel…
Je dobrým zvykem cestovat po Britannii za pomoci kouzla Recall a run, což jsou zvláštní kameny, které když na určitém místě zakouzlíte pomocí kouzla Mark, tak se takzvaně označkují. Při použití Recallu se pak můžete vrátit na místo, kde jste si runu označili, i když jste v tu chvíli třeba na druhém konci země. Obrovskou výhodu má tento způsob cestování především při dopravě na vzdálené ostrovy, na které byste se jinak dostali pouze dlouhou cestou po moři. V mém případě jsem však runu použít nemohl, protože jsem se zatím potuloval pouze v okolí Britainu. Do večera jsem chtěl dorazit do Trinsicu, kde jsem plánoval přespat v nějakém hostinci a ráno se pak vydat na další pouť za zlým Šmoulazlákem. Cesta probíhala klidně až do chvíle, kdy jsem narazil na bojovné Amazonky, tábořící nedaleko cesty. K mému velkému štěstí mě zpozorovaly příliš pozdě, a tak jsem se kolem nich prohnal bleskovou rychlostí a než stačily zareagovat, zmizel jsem jim v houští. V rychlém klusu jsem nepolevoval ještě několik dalších minut, protože jsem si nebyl jistý, zda náhodou nemají koně, na kterých by mě mohly stíhat. Cesta z Britainu do Trinsicu je poměrně klidná a bezpečná, a to především díky tomu, že je poměrně frekventovaná. Aby taky ne, vždyť spojuje dvě největší města v celé Britannii. Důležitosti jí dodává také královská strážnice umístěná přibližně v polovině cesty – zdatný rek jako já se zde opravdu nemá čeho obávat.
Slunce již bylo za obzorem, když jsem projel městskou bránou. Rychle jsem našel první hotel, nakoupil zásoby jídla a pití na zítřejší cestu a ulehl ke sladkému spánku.
Ráno mě vzbudilo příslovečné kohoutovo zakokrhání. Stavil jsem se ještě u krejčího a nakoupil látku na léčivé obvazy, kterých budu v boji určitě spoustu potřebovat. S prvními paprsky ranního slunce jsem opustil město a vydal se cestou dál na jih, ke skále s průchodem do Druhého věku. Ráz krajiny se změnil, jehličnaté lesy severu vystřídaly palmy a další tropické a subtropické rostliny. Pohyb v téhle džungli byl o dost obtížnější. Skálu s průrvou jsem měl již na dohled, když se z ničeho nic objevilo několik ještěrů a šlo bez rozmyslu po mně…
Pokračování příště…
Chcete Ultimu Online zkusit? Navštivte jeden ze dvou českých serverů - Noru nebo Dark Paradise.